O hudební intro se postarala Kateřina Šantrochová a Sára Vondrášková, které dvěmi skladbami zároveň návštěvníky pozvaly na svůj koncert, který se odehrál záhy.

„Kresby, které vidíte kolem sebe na stěnách, to jsem prostě já,“ řekla na úvod osmadvacetiletá grafička pocházející z Nové Paky. Popsala, že inspirací jí jsou květiny, hory, vesmír a hvězdy. Často také běžné obyčejné věci a situace. Při tvorbě často pracuje s textem, slovy a kompozicí. „Když popadnu fix a začnu tvořit, fascinuje mě linka. Zajímá mě síla tahu a práce plochou. Leckoho může třeba napadnout: No co, čára. Mě ale stále překvapuje co taková obyčejná čára dokáže, jak může působit, jaké emoce je schopná vyvolat,“ sděluje. V kresbách jednoznačně dominuje černá barva. „Má hloubku. Baví mě její jednoznačnost a čistota. A taky je sexy,“ vysvětluje s úsměvem Sankotová.

Malba a kresba jsou pro autorku především formou odpočinku. Zároveň je propojuje s grafickým designem, který vystudovala na Favu v Brně. Jako grafička pak působila v Praze, věnuje se plakátům a tištěné grafice, webové grafice a doufá, že jednou bude mít co dočinění také s knihami ve smyslu jejich grafické úpravy a ilustrace. Cesty Kateřinu Sankotovou dovedly zpátky do Podkrkonoší, kde vznikala výstava, kterou si aktuálně můžete prohlédnout v kavárně Valdštejnské lodžie.

V osobitých prostorech začalo být poněkud těsno. Na kastelánovi Jiřím Vydrovi bylo čitelné, jak bedlivě přemýšlí nad tím, jak zajisti pohodlí pro nerušený poslech koncertu pro všechny příchozí. Každý hlavolam má řešení. Nakonec se ukázalo, že Caffé Lodgie je opravdu kouzelné místo, možná i nafukovací. Společný koncert Kateřiny Šantrochové a Sáry Vondráškové, které jsou místnímu publiku dobře známé, se bezesporu opět vydařil. Jeden klavír, dvoje nadané ruce, dva fascinující hlasy. Nechyběla melancholie a tlumené osvětlení, stejně tak nenucený humor a báječná atmosféra.