Šestiúhelníkový rám z železného plechu obklopuje pekařský znak zavěšený na kruhu, který svírá drobná ruka. Znak i ruka je vytvořena z plechu mosazného. Samotný pekařský znak tvoří preclík, hlavní symbol pekařů, a dvě calty, menší oválné bochánky či pecny, obklopené věncem z ratolestí, který po stranách přidržují dva lvi. Nad věncem je pak zavěšena koruna. V ploše dvou caletek jsou z obou stran ozdobně vyrytá jména, zřejmě majitelů pekařské živnosti. Na jedné straně najdeme jméno Franz Hawelka, na druhé pak Franz Swoboda.

Pekařské řemeslo mělo v Jičíně velkou tradici. Cech pekařů a perníkářů byl samostatným cechem, o čemž svědčí např. záznamy v městských knihách, berní rule, ale také hmotné doklady ve sbírkách jičínského muzea. Dochovala se zde ferule tohoto cechu z roku 1808, cechovní pokladnice z roku 1861 a několik pohřebních štítků z 50. let 18. století. Předměty nesou pouze jednotlivé symboly pekařského řemesla.

Cechy
Pekaři a perníkáři se teprve od 14. století začali sdružovat do cechů, často ve spojení s mlynáři. Cechovní artikule spolu s dalšími nařízeními zajišťovaly kvalitu pečiva, které se smělo prodávat, a to výhradně v pekařských krámech. Velikost a váha však byly dlouhou dobu relativní. Až do roku 1860 to však neměli vůbec jednoduché. Existovaly tzv. moučné sazby (úředně stanovené ceny mouky) a úřady vykonávaly přísný dohled na dodržování předpisů. Pekaři byli povinni dodávat pečivo za všech okolností. Nový živnostenský řád vydaný v roce 1860 zrušil veškerá předchozí nařízení a uvolnil tak přísné pekařské normy úplně.

V dřívějších dobách se pekaři rozlišovali podle toho, jaký druh pečiva vyráběli. Můžeme se tedy setkat s označením pecnáři nebo plachetníci, ti pekli chléb jen z žitné (režné) mouky, dále pak koláčníci, mazanečníci, ale i perníkáři. Postupem času se však od těchto specializací upouštělo. Také druhy pečiva se do dnešní doby značně proměnily, to by však bylo na delší povídání.   Hana Macháčková