…„a vstoupila do jiných sfér života vesmírného a zářivých energií Matky, Otce – Stvořitele nebe a země a všeho, což v nich jest", uvádí se v textu parte, které milovníky výtvarného umění překvapilo. Posílá vám všem odtud pozdravení: „Nechte mě jít ve jménu Lásky, která nás všechny spojuje a tvoří z nás věčnou Jednotu."

Výstavy
Tvorba malířky, grafičky, ilustrátorky Anny Poustové byla v roce 1970 vystavena v Sobotce, v roce 1984 ve Starých Hradech u Libáně. Malířka při setkáních vždy ráda vzpomínala na Sobotku, Staré Hrady, Český ráj. Se stejnou láskou vzpomínala na rodný kraj na Českomoravské vrchovině, kde se 13. března 1940 narodila ve Víru, tam, kde se později v letech 1947 – 1957 stavěla a postavila jedna z nejkrásnějších přehrad u nás.

Vystudovala matematicko – fyzikální fakultu Univerzity Karlovy (s vyznamenáním) a následně další Vysokou školu umělecko – průmyslovou v Praze u profesora Strnadela. Její malířská a grafická tvorba patří „v pravém slova smyslu k umění vizionářskému, jež usiluje poodhalit tajemnosti našeho osudu a kosmického bytí" (B. Mráz).

Po skončení studia (1969) se věnovala malbě olejem a podmalbě na skle, v grafice nejraději pracovala technikou suché jehly a dřevořezu. Celé dílo A. Poustové je prodchnuto nesmírnou hloubkou duchovnosti, symboliky, hledáním smyslu koloběhu lidského života, existencí a vztahu zrodu a zániku, vztahu člověka a přírody, ezoterickými náměty. „Snad proto její práce v době totalitní éry bedlivě zkoumaly nejrůznější komise, a nemohla tedy po poslední výstavě v roce 1971 nijak představit svou další tvorbu", uvádí se v textu Kalendář 2014. Vystavovat mohla až v roce 1982 v Malé galerii Čs. spisovatele v Praze. Následovaly výstavy kromě Prahy v Jindřichově Hradci, Starých Hradech (1984), Novém Městě na Moravě, Brně, Bystřici nad Pernštejnem, Víru a dalších výstavních místech.

Ilustrace
Anna Poustová v tomto čase ilustrovala různé samizdatové edice (Petlice, Krameriova expedice…), básně strojopisem psané od autorů Jana Skácela, Karla Šiktance, Jaroslava Seiferta, Jana Zahradníčka ad. K ilustracím se opět vrátila po roce 1990, kdy ilustrovala knihu Jana Husa Dcerka, Martina Vopěnky Pohádky Větrných hor, A. K. Emmerichové Život a hořké umučení Pána našeho Ježíše Krista, a další.

Volila neobyčejně sugestivní vyjádření v grafice a malbě, zamýšlela se v jednotlivých grafických listech a cyklech nad hodnotami člověka a společnosti. Pro lepší charakteristiku uvádím názvy některých děl, která nám napoví: Hořící keř (vzpomínka na smrt Jana Palacha), Zrození myšlenky (triptych), Ecce homo, Osamělost duše, Lidské pole aj. Na motivy J. A. Komenského vytvořila grafický cyklus Labyrint světa. Pro jednu z výstav zvolila myšlenku Umberta Eca: „Svět by byl krásný, kdybychom znali pravidla, jak se pohybovat v labyrintu."

V roce 2014 pro své nejbližší a přátele sestavila krásný nástěnný kalendář z podmaleb na skle. Bohatě rozvětvená je malířská a hlavně grafická tvorba Anny Poustové. O svých obrazech malířka říká: „Jsou někde zde – v čase a prostoru, v dálce i nablízku, často přímo zde. Byly, jsou a budou neodbytné stále. Přicházejí na návštěvu…"    Josef Pavlík