Vystoupí trumpetisté, trio, recitátorka. Paní učitelka Dagmar Pavelcová domlouvá s kolegou Jakubem Horským program, dívky připravují jednohubky. Ano, v ZUŠce jsou hlavně dívky. Kluci se spíš zajímají zejména o sport. Paní učitelka má hezké dlouhé nohy, pan učitel je dlouhý celý. Jejich úvodní slovo je skromně krátké.

V květnu bylo dvacet malířek a malířů na deset dnů v italském městě Viesta na plenéru. Plenér znamená, že se chodí po okolí a maluje. Pardon, jeden den taky sochařili. Ale sochy nepřivezli – byly z písku. Ale přivezli obrázky, různou technikou provedené. Akvarely, tempery, pastely, tužky.

Výstava v galerii
Ty obrázky vystavují v knihovně v Galerii na schodech. Taky fotky, na kterých jsou umělci při práci. Z obrázků vznikl velký nástěnný kalendář, který je v ZUŠ k mání. Má krásné barvy, jak odpovídá přímořským podmínkám.

Na schodech jsou originály, a to méně barevné, protože tam není výstavní osvětlení. Ale za podívanou stojí. Vnímavý divák se ptá, jak se maluje moře. Moře se maluje nejčastěji skrze své okolí. Stačí stará lucerna a pak už může být jen písek a modrá. Nejvíc se mi líbily stavby nad mořem. A vůbec nejvíc ta, kde visí na balkoně prádlo. Barevné. Celý obrázek je jakoby mírně rozostřený. Paní učitelka vysvětlila, že za to může déšť, který náhle přišel. Vida. Kouzlo nechtěného. Nebo chtěného? Určitě poučného.

Kolektivní práce
Pro mnohé byla to první výstava. Zatím kolektivní. Pro návštěvníky příjemné odpoledne. Viděli a slyšeli umění, povídali si. Rodiče měli radost z dětí, někteří si koupili kalendář – první publikované dílo.
Jičínská knihovna propojuje knížky s kumštem rozličných žánrů.   Bohumír Procházka