Před 10. hodinou minulou sobotu se lidé shromáždili v kostele sv. Jáchyma a Anny a za chvíli vychází procesí s křížkem, zlatě vyšívanou zástavu na žerdi nese ve slavnostní uniformě hasič, jdou generální vikář, kněží, ministrant a za nimi supí blátivou, klikatou, kamenitou serpentinou o berlích a holích staří; mladí přeskakují kameny a pomáhají těm starším. A jdeme cestičkou, co nemá konce a zas zatáčí okolo kopce - až tam, nad námi, v ohbí cesty, stojí čelo průvodu s praporem, kněží, udýchaní poutníci.

Zpěváci zpívají dlouhou starodávnou píseň o sv. Anně - a nedaleko už je vidět bílou kulatou věžičku se zlatě se třpytícím křížkem. A již vcházíme do krásné velké čisté kaple, dýchající novotou. Kazatelnu obsadí pan generální vikář a lavice ti, co přišli o berlích, hůlkách a sedadlo 92letý poutník, co podpírán sem doklopýtal přes vyvstalé kořeny a vyčnívající kameny. A už znějí modlitby, zpěvy, žehnání a svěcení nové, krásné kaple. Nová křížová cesta – lavice i nový kůr z lesklého dřeva, kde koncertují a zpívají umělci z celého kraje. Drobné, husté, drátěné pletivo v okně propouští sluneční světlo a svěží lesní vzduch - a pan vikář z kazatelny udiveně zvolá: já odtud vidím střechy—pak žehná a světí kapli a děkuje paní starostce a všem, kteří se zasloužili o obnovu. Vycházíme ven a jsme mile překvapeni tácem výborných koláčů, které nám s úsměvem nabízí zdejší poutnice. Obdivujeme, jak sem mohli to všechno dopravit, když cestička je tak uzounká, tak pro jednoho.

Obhlížíme kapli zvenčí - je bílá, elipsovitá, zářící kolem úzké cestičky a hluboké strže. Slunce vyšlo, okolní lesy zjasněly, bylo vidět Bezděz, Kozákov, Trosky, a šumění větru připomínalo slova naší hymny-voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách- zemský ráj to na pohled… nepospícháme dolů- však tento úchvatný pohled odtud byl tou hroznou cestou zaplacen.

Na žulových destičkách je napsána legenda o vzniku této kaple. Loupežní rytíři přepadli blízkou tvrz pana Ctibora (ve 13.stol.) a jen statečnost a odvaha jeho milující dcery Anny, která unikla tajnou chodbou a vedena tajemnou postavou, která jí ukazovala kopec a naznačovala zde –VIZ—KEŘ- a dále ji vedla, že přivolala pro otce i sebe záchranu, a ten jako dík za zázračnou boží pomoc dal na tomto vrchu postavit kapli zasvěcenou sv. Anně. ⋌Květa Turková