Již před druhou odpolední se na široko daleko známé hoře Bičišťák začali scházet cvičitelé a cvičitelky draků se svými svěřenci.

Každý cvičitel a jeho miláček absolvoval zdravotnickou prohlídku u sličné paní doktorky MUDr. Zmijí Dech, která měřila tělesnou teplotu, jestli je ta správná předstartovní horečka. Samozřejmě i zrak byl velmi důležitým kritériem na vydání vzdušného pasu. Pro jistotu každý od paní doktorky dostal pilulku neznámé, leč lahodné chuti.

Poté byli draci podrobeni podrobné technické kontrole, kterou vedl podvozkový technic dr. Škyťák Šroubkowi. Nakonec vrchní cibic Bc. Jasnospár Bezdrapowi udělil vzdušný pas a poslal cvičitele se svěřencem do podzvičinského ovzduší. A tady byl malý problémek. Foukal totiž jen slaboulinký východní větříček. Takže jen větší draci s řádně vyvinutými létacími svaly se odlepili od země. A to jen na malou chvilku. Pak i tuto, jinak větrnou, horu postihlo absolutní bezvětří, kdy šli k zemi i ti nejlepší.

Cvičitelé této pro své miláčky velmi nepříznivé situace využili k občerstvení se u hlavního chemica Hladomora na výborné limonádě a ještě lepším buřtíku. Naštěstí toto bezvětří bylo jen ticho před bouří. Zatím totiž větry přesunuly své šiky, aby mohly posléze zaútočit od jihozápadu. A to takovou silou, že někteří draci se ztratili někde daleko v oblacích, že jen ti se zrakem ostřížím byli schopni určit jejich letovou polohu. Některým drakům se ani nechtělo zpátky ke svému páníčkovi, jak jim toto mastné povětří zachutnalo.

Drak má rád volné a divoké povětří. Do slují se uchylují jen při absolutním bezvětří, které jim nesvědčí. To se jim pak opravdu dolů nechce, že musí být použito i hrubé síly.

Zpočátku to vypadalo, že nebude možno ocenit žádné vůdce draků, protože nebudou moci předvést drezuru svého svěřence. Ale útok větrů z jihozápadu tuto hrozbu odvrátil. Nakonec první cenu za nejdelší dolet získala Terezka Trnovská s vlastnoručně vyrobenou hvězdou, druhou cenu získali bratři Štěpán a Šimon Noskovi, kteří drželi svého svěřence ve vzduchu od začátku do konce. Cenu třetí dostala za svého veselého draka Tereza Bradová. Samozřejmě, že ceny rozmnožily dračí stáj cvičitele.

Možnosti prezentovat své umění dračí drezury i přes nepřízeň počasí využilo skoro na 50 cvičitelů. Každý si za svoji účast odnesl dráčka na klopě z dílny Zelené stopy a nějakou tu sladkost. Ani jejich doprovod nepřišel zkrátka, měl totiž možnost setkat se a popovídat si se sousedy. Všichni jsme byli odměněni příjemně a hlavně svým aktivně stráveným volným časem. Atmosféra byla nakonec podtržena i nádherným západem slunce a překrásně nasvíceným východem.

Tak, vážení cvičitelé zase někdy na shledanou. Poctivě vyvádějte své svěřence ze slují a trénujte.   Bedřich Hak