V sobotu 15. září stálo u něj 19 lidí. Foukalo, bylo trochu blátivo, ale výhled skvělý. Lidé poněkud zablácení, v závěru i zmrzlí. Ještě donedávna sem vedla pěšina, dnes už vše rozoráno. S rozoráváním mezí a cest máme své nedávnohistorické zkušenosti. Jaké víry byli přítomní, není třeba vypočítávat. Ale zastoupeny byly obě strany.

Otec Josef Kordík krátce zmínil historický důvod vzniku kříže a vedl krátkou pobožnost. Zněl i zpěv, žalmy. Na severní straně kříže je letopočet 1629. Byl to rok, kdy byli v Rovensku ubiti rektor jezuitské koleje Burnácius a student Rokyta. Na protilehlé, kopidlenské, je rok 1728, tedy datum popravy českého bratra Tomáše Svobody. Kříž byl postaven 14. září 1999 jako symbol usmíření dvou stran: katolické a protestantské. Bylo to i v době omluvy za Jana Husa.

Pamětníci vzpomínají, jak se tenkrát vypravila skupina Jičíňáků (Jaromír Gottlieb, Čestmír Jung, Jaroslav Veselý, Jiří Vitvar) do Vranova u Brna, sídla paulánů za páterem Holečkem, odborníkem na církevní dějiny. Jak se pak dlouho dohadovalo umístění. Našlo se, symbolů je tu hned několik. Třeba ten, že místní název byl „U spravedlnosti", stávala tu šibenice.

Teď jdeme zpátky k cestě, povídáme si, někteří sami se sebou. Možná o tom, že není od věci ta odlehlost. Že cesta ke kříži představuje určitou pouť. Prostor pro rozhovor se sebou, s krajinou, které se odsud obsáhne náležitý kus.

Samotný efekt smíření je daleko širší, než ono historické. Vyplatilo by se vyzkoušet, zda by cesta ke smírčímu kříži nedovedla usmířit to, co se doma u stolu usmířit nepovedlo. Možná to už i někteří zkusili. Je to ostatně věc soukromá, proč o tom někomu vykládat. Taky věřím, že dovede zlepšit náladu, to potvrzuji, to jsem vyzkoušel. Platí za každého počasí. ⋌Bohumír Procházka