V pondělí vystoupalo tu šestnáct muzikantů i s nástroji. Pravda, klávesy ne, o tom uvažuje až Jirka Vydra. Takže housle, dvě violoncella. K těm se musely vynést i židle. Orchestr jmenuje se Turnovské orchestrální sdružení. Jak vysvětlil dirigent Martin Hybler, je to první koncert na Zebíně. Škoda, že nemohla zaznít tu jeho skladba. Ta se jmenuje Slunovratem a hrála se až další den v pět ráno na terase lodžie. I Jičín má na Svátek hudby pestrý program.

Je zřejmé, jak pan dirigent muzikou žije. Vypráví o tom, jak muzikanti sjíždějí se do orchestru z širokého okolí. Jak rádi hrají v přírodě. Ostatně jeho skladatelské dílo vystihuje pestrost života. Ozvěny stromů, Noční blouznění. Ale i Opilcova taneční kreace.

Ano, všechno tohle na počest Slunovratu, o kterém pan dirigent pěkně mluvil. Více než čtyřicet posluchačů vychutnalo si úžasný výhled, každý po svém. Přestože byla devátá večerní, červeň na západě ještě doznívala, vždyť blíží se nejdelší den v roce.

Hrál se Bach, Mendelson a další. Vesměs skladby, pro nástroje snadněji vynesitelné. Orchestr na straně západní, pan dirigent čelem k ještě červeným mrakům. Posluchači na skále u kaple Marie z Magdaly. Dlouhý potlesk patřil nejen tónům. Mnozí dolů nespěchali. Nechali hudbu i přírodu doznít. Až do tmy. Nebyla úplná. Měsíc byl blízko úplňku.

Cestou dolů pomáhal jsem nést housle. Dívka houslistka přiznala, že jela rovnou z práce. Byla jednou z mála, kdo vystoupil na Zebín s houslemi. S houslemi a vysokými podpatky asi úplně první.    Bohumír Procházka