Charismatický, vzdělaný a vstřícný muž: takový je ředitel Filharmonie Hradec Králové Václav Derner. Náš rozhovor v závěru koncertní sezony se samozřejmě točil především kolem hudby. Nicméně nejen hudbou je člověk, Václava Dernenera nevyjímaje, živ.

Bylo pro mě před lety velkým překvapením, když jsem zjistila, že ředitel Filharmonie Hradec Králové má titul doktora přírodních věd. Jak se z přírodovědce stane šéf filharmonie?
To přece není nic neslučitelného, vždyť hudba je přece také matematika a samé počítání. Ale vážně: v roce 1982 jsem završil svoje studia na Matematicko fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze rigorózní zkouškou. Pak jsem se téměř dvacet let profesně věnoval programování, správě počítačových sítí, statistickému vyhodnocování zdravotnických dat a podobně. Vedle toho jsem se ale také intenzivně věnoval hudbě a organizování kulturně hudebních akcí i na mezinárodní úrovni. A když se před časem otevřela možnost přihlásit se do výběrového řízení na místo ředitele Filharmonie Hradec Králové, tak jsem tuto výzvu využil a od té doby zúročuji i své dřívější zkušenosti. Znalosti matematiky i kulturního prostředí mně pomohly se rychle v nové funkci orientovat. Během let se nám tak podařilo společnými silami vybudovat orchestr, který je stabilizovaný, v českém hudebním světě má poměrně vysoké umělecké renomé, nabízí široký repertoár od velkých symfonických koncertů až po programy na pomezí žánrů, nahrává pro Český rozhlas, na domácí půdě i na zahraničních turné důstojně reprezentuje jak svoje město, tak i Královéhradecký kraj, získává stále nové a nové posluchače. Takže jak se zdá, moje matematická minulost nebyla na překážku, spíše naopak.

Proč jste se už v mládí nerozhodl studovat obor blízký hudbě?
Někdo by se možná mohl domnívat, že důvodem, proč jsem se od prvopočátku nevěnoval hudbě profesně, je známá zkušenost, že muzikanti i v dobách minulých dřeli bídu s nouzí, včetně dnes slavných skladatelů… I když je to bohužel i v dnešní době více méně pravda, důvodem to určitě nebylo. Před pětatřiceti lety jsem uvažoval o studiu hudebních oborů na filosofické fakultě, ale vzhledem k politické orientaci naší rodiny to bylo prakticky bez šance. Zvolil jsem proto matematiku.Vedle toho jsem se ale hudbě stále věnoval intenzivně jako svému koníčku. S muzikou to je jako s první láskou. Nepřemýšlíte, co vás to bude stát, prostě musíte za ní. Muzika si každého najde … Je však potřeba podotknout, že ředitelská funkce je funkce manažérská. Zkušenosti z praktického hudebního světa se vám hodí, ale moc muziky si při tom neužijete.

Ředitelem Filharmonie jste už řadu let. Na který z jejích úspěchů jste nejvíc pyšný?
Je pravda, že člověk je neustále stavěn před nutnost svoje představy korigovat. Patří jistě k určité životní zkušenosti a snad i moudrosti právě v umění rozlišovat jemnou hranici mezi tím, kde neustoupit a pevně se své představy držet a vývoj věcí do ní formovat, a kde naopak vzít okolní situaci, která se třeba s vaší představou úplně neslučuje, jako podnět či inspiraci k novým pohledům. A balancovat na tomto pomyslném laně je hodně velké dobrodružství… Na mnoho věcí vzpomínám s radostí – výčtem bych na něco jistě zapomněl. Základem je snaha o souznění s posluchačskou obcí a současně i vytvoření co nejlepšího pracovního prostředí pro hudebníky. Těší nás skvělý ohlas publika, dlouholetá spolupráce s Českým  rozhlasem. Nebo i to, že ač nejsme hudebním tělesem v hlavním městě, přesto můžeme nabízet repertoár velkého symfonického orchestru. Jsme rádi, že naši posluchači přijímají se stále rostoucím zájmem prostřednictvím festivalu Hudební fórum Hradec Králové i to nejlepší ze současné hudební produkce, že si lidé z Hradce Králové i širokého okolí oblíbili naše hudební cesty napříč žánry.

Často vás vídám ve Filharmonii mezi publikem. Chodíte na každý koncert?
Je důležité znát atmosféru koncertů – ať to jsou reakce na straně posluchačů nebo i hudebníků. A reagovat na ně. Pozitivní reakce zúčastněných je jistě i jedním z hnacích motorů. Vlastně se na koncerty někdy chodím vysloveně nabít.

Mění se během let vkus a zájem publika? Ztrácejí některé žánry „body" a naopak?
To, co mě v Hradci trošku překvapilo, je nepříliš veliký zájem o operu. Lidé přijdou, ale fronty u pokladny nevidíte. A přitom české operní domy, jejichž inscenace jsme pro Hradec zprostředkovávali, odvádějí vesměs uměleckou práci na velmi dobré úrovni.  A právě východní Čechy jsou jediným regionem v České republice, kde stálá operní  scéna není. Zdá se tedy, že stačí přivézt během roku několik málo inscenací – a nebo se mýlím? Že by operní žánr, který patří dle uměnoznalců k vrcholné syntéze uměleckých oborů, své ctitele v Hradci přece  jen měl? Zatím ale nejsou příliš vidět – a to je škoda. Tím, že je Hradec Králové spojován s velkou sborovou tradicí , zdálo by se, že vokální žánry zde budou mít velký zástup fanoušků. A to také tak docela pravda není. Možná je to i tím, že pokud se někdo věnuje vedle zaměstnání či školy ještě sborovému zpěvu, jezdí na soustředění a koncerty, tak mnoho času mu na jiné akce nezbývá.  Naštěstí i přesto je ale zájemců o vokálně symfonická díla relativně dost. Jedním z našich projektů je snaha tento žánr posluchačům ještě více přiblížit. Dobrou práci na tomto poli odvedli i Gentlemen Singers, s nimiž jsme pět let organizovali abonentní řadu s názvem Komorní večery. V rámci ní v sále Filharmonie vystoupila celá řada zajímavých vokálních těles, naposledy lotyšský soubor Anima Solla, který předvedl bravurní pěvecko-sborovo-scénickou  interpretaci soudobé hudby.

V první červencový den uvede Filharmonie scénické nastudování  kantáty Carmina Burana v Hradci Králové. Už předchozí uvedení na Kunětické Hoře ukázala, že lidi podobná „velká podívaná" s velkým orchestrem a efekty velmi baví. Vyjdete jim vstříc a uvedete některé z dalších děl například v netypickém prostředí nebo nastudování?
S těmito projekty je potíž v tom, že odehrávají-li se pod širou oblohou, jsme většinou odkázáni na milost či nemilost počasí. Taková ruská ruleta. Orffovu kantátu Carmina Burana budeme uvádět na střeše nádvoří Tereziánského dvora, které v centru města nabízí zajímavé prostorové možnosti. Opět jsme ke spoluúčinkování přizvali tanečníky s ohněm, baletní sólisty, velký smíšený a chlapecký sbor.  Nebude chybět ani závěrečný ohňostroj. Vedle toho máme v Hradci vytipováno i několik dalších lokalit, kde bychom v budoucnu rádi hráli, ale tato místa zatím nebudu prozrazovat. V rámci festivalu Hudební fórum Hradec Králové 2012 chceme využít některé církevní stavby, kde často koncerty vážné hudby nebývají. Vedle toho nás jistě čeká i stálejší spolupráce s kolowratským zámkem v Rychnově nad Kněžnou, kde bychom rádi od příštího roku uváděli klasické symfonické koncerty včetně projektů napříč žánry, jako byli Pink Floyd Classics či Symphonic Queen nebo nově  Beatles Mania.

Slyšela jsem vás i vaši paní nedávno v rozhlase vyprávět, jak celá vaše rodina muzicíruje. Stále to platí?
To jsou takové vzácné chvilky, mohlo by jich být i víc, ale těžko se všichni scházíme. Krásně si vždycky zazpíváme s tchánem valašské lidové, to je opravdový svátek.

V těchto dnech končí sezona. Čekají vás prázdniny nebo práce?
Během prázdnin nás čekají zájezdové koncerty. 14. července hrajeme na hudebním festivalu ve Znojmě, 11. srpna nás čeká vystoupení s folkrockovou skupinou Oboroh v Neratově v Orlických horách, poté nás čekají tři koncerty na festivalu ve švýcarském Murtenu, pak koncert v Kudowě Zdroji při festivalu Stanislawa Moniuszka, následuje společné vystoupení s Václavem Hudečkem v Moravských Budějovicích a 30. srpna open air koncert u skalního města v Adršpachu. Ale hlavně budeme žít přes prázdniny stavebními úpravami, kterými projde koncertní sál naší Filharmonie. Připravujeme modernizaci a dovybavení světelného parku, zvukařské techniky, klimatizačních jednotek a stavbu průchozí lávky nad hledištěm. Je to velká investice za dvaadvacet milionů korun z projektu Integrovaný plán rozvoje měst, a částečně z dotací  Evropské unie. Novou koncertní sezonu tedy zahájíme nejen s novým šéfdirigentem, ale i lépe technicky vybaveni.

Na koncerty v sále hradecké Filharmonie lidé často chodí jen tak v džínách a rozepnutých košilích. Přikládáte  svátečnímu oblečení nějakou váhu, nebo pro vás není důležité?
Žijeme v době, kdy se uvolňují nejen kravaty a košile… Pokud by šlo jen o oblečení a ne o celkovou společenskou morálku, tak by se to jistě dalo přehlédnout. Jsou společenské situace, kdy je opravdu na místě smoking, frak či oblek. Na každý koncert takové oblečení nutné není. Zvláště když je na pořadu dne hudba na pomezí žánrů. Ale všechno souvisí se vším. Dnes jen málokdo je vychováván a vyučován společenským normám. Všichni chtějí být osobitými jedinci… Mám však obavu, že je to vize scestná.

Ráda bych vás na závěr poprosila o několik tipů z programu Filharmonie Hradec Králové na příští sezonu.
Těžko vybírat, protože vždy se snažíme postavit program sezony s určitou filozofií a návazností. Zmíním tedy alespoň kulturně-společenský projekt Den Polska s Filharmonií Hradec Králové, letos již osmý ročník mezinárodního festivalu Hudební fórum a vánoční koncert světově proslulé operní pěvkyně Gabriely Beňačkové.  Právě probíhá předprodej abonentních řad 
a v novém grafickém vizuálu je již i obsáhlá programová brožura.

Očima blízkých

Jana Dioszegi, manažerka houslisty Pavla Šporcla:
„Václava Dernera jsem poznala před dvaceti lety. Jako studentka konzervatoře jsem tehdy měla několik krásných příležitostí zahrát si v rámci hudebních akcí, které organizoval nejen v Hradci Králové a jeho okolí, ale i v zahraničí. Když se před léty stal ředitelem Filharmonie Hradec Králové, měla jsem velkou a upřímnou radost. Václav převzal vedení orchestru v době, kdy budovu filharmonie čekala rozsáhlá rekonstrukce. Tehdy jsem byla ve vedení filharmonie zaměstnaná. Pan ředitel obdivuhodně zvládl zkoordinovat provoz takového tělesa 
a stavby současně. A skutečně nechyběl u žádného stavebního či provozního jednání, byl v práci celé dny. Slavnostní otevření budovy filharmonie koncertem hvězd jako jsou Eva Urbanová, Ludmila Peterková  a Pavel Šporcl bylo nezapomenutelně šťastným okamžikem pro každého, kdo v té době ve filharmonii pracoval. Václav Derner je otevřený novým možnostem a to je jeden z důvodů naší současné spolupráce, které si velmi vážím. Obdivuji jeho nekonečnou trpělivost, pochopení a vstřícné jednání s lidmi."

Pavel Sršeň, kamarád, spolupracovník:
„Absolutně mu nezávidím pozici ředitele královéhradecké Filharmonie. Naopak, o to více si ho vážím, protože ustát všechny ty vnitřní i vnější tlaky, s ředitelským křeslem spojenými, může jen člověk, který stojí pevně nohama na zemi a zároveň má opravdu velký smysl pro humor. Myslím, že to Václav Derner zvládá se ctí a důkazem toho je, díky jeho progresivnosti, vytříbené intuici a odvaze dávat druhým prostor a posouvat věci dál, i neustále rostoucí prestiž Filharmonie Hradec Králové. Nedávno měl Václav narozeniny, a já jsem své manželce řekl, že nechápu, jak mu může být už tolik let, když má tak mladého, přímo klukovského ducha …"