Potrpí si tato kapela nejen na obměnu personální, ale i na zajímavé netradiční nástroje. Jmenujme. Samozřejmě barokní varhánky, pak niněra, dudy, šalmaj, arciloutna, flétny kezu, kobza, okarina ve tvaru konvičky. Na okaríny hráli dva úplně malí kluci, kteří mají do školy ještě daleko. Ale rytmus drželi. Nu a samozřejmě zpěv. Flétny jsou tam v množném čísle právem, protože oba hráči měli po ruce nástroje tři a ty střídali.

Součástí vystoupení byly dvě tanečnice. Kdo se šikovně přitočil a hrábnul jim pod sukni, ukořistil úžasnou mufinu o kterou se pak mohl rozdělit s ostatními diváky. Proč tanečnice? Protože jednou z patronů vystoupení byla umělecká kurtizána Barbora Strozzi, která se před třemi sty léty narodila. Byly tu další inspirace, jako Holan Rovenský, či zpěvník Slavíček pro kostel i domácnost. A Michaelovo vyprávění. Skladby dovedl vtipně uvést. Baroko vůbec není nuda. Písnička Já husárek malý zněla v Čechách už v 16 století. A co písnička My jsme z Kartouz loupežníci? Písničky mají jednoduchou melodii a tak si i na terase lodžie návštěvníci zazpívali. Či alespoň pobrukovali. Ve Valdštejnově letohrádku bylo veselo. Jídla a pití byl dostatek. Kdo chtěl, procházel se parkem. Druhý mohl si poslechnout, jak to se stavbou bylo, jakož i o Valdštejnových horoskopech. Průvodkyně Lucka umí poutavě vyprávět.

Bohumír Procházka