Dobrý nápad, ta výstava. Písemné i trojrozměrné exponáty si povypůjčovali z okolních muzeí a představili chleba ze všech stránek. V úvodním slově pověděla kurátorka Hana Macháčková, že dívka, která neumí péct chleba, by se neměla vdávat. Že se nemá péct v pátek a v neděli, protože by chleba taky nemusel vzejít. A že když se vyndává chleba z pece, klade se moučnou stranou nahoru. Když se řekne chlebili spolu, znamená to, že spolu žili. Naši předkové byli moudří. A taky trochu pověrčiví. Že je chléb boží dar, to nikdo nemusí nikomu vysvětlovat. Naše maminka, než zakrojila bochník, třikrát ho pokřižovala.

Druhá Hana, příjmením Fajstauerová, zase pověděla, jak to bylo v historii. Cechy hrály mezi pekaři velkou roli, stát se mistrem nebylo lehké. Taky musel kandidát komisi pohostit a do cechovní pokladnice něco přidat. Nepřipomíná vám to něco?

Jinak se ale poslání chleba v mnohém podobalo užívání brambor. Obojí v dobách hladu pomáhalo zachraňovat lidi. Někdy se i spojovaly. Brambory se přidávaly do mouky na pečení. Tam se ostatně v nouzi přidávalo všelicos. Jehličí i sušený mech. Byla i mouka z březového dřeva. Akorát se ženské bouřily, ať mistr pekařský ty přídavky alespoň pořádně umele.

Při vernisáži vystoupil i Michael Pospíšil, univerzální muzikant a hudební vědec, který dovede najít písničky na všechno. A hned je aranžuje pro své dudy a mandolínu. Potulný český muzikant umí mezi písničkami pěkně vyprávět, akorát se někdy musí zarazit. Vždycky toho ví na celý dlouhý večer. Líbilo se, jak řekl, že chleba musí být u všeho. Podobně jako varhany.

Pak jsme postávali u stolku, ochutnávali a povídali a vzpomínali. Ivan, jak to umí, a dělává, přinesl fotky jičínských pekáren, Břeťa o obrazech. Michael o písničkách. Tak to má být. Vernisáž jako společenská událost. Taková obyčejná, neformální. Lidi si tu povídali nad chlebem. Mně kupodivu nejvíc chutnal chleba bezlepkový. Macesy mne zklamaly, byly tvrdé. Při tom jsem pokukoval po muzejních dívkách a těšil se z toho, jak jsou pěkné a jak to pěkně připravily. Výstava Zakrojte si u nás aneb Příběh chleba potrvá v jičínském muzeu do konce dubna.    

Bohumír Procházka