A asi podobně na tom byli návštěvníci, kteří zavítali v sobotu v podvečer na půdu restaurace Novopacké sklepy, kde se uskutečnilo představení Bařinovy půvabné publikace Úvozy, co nikam nevedou. Vydalo ji nakladatelství Venkovské dílo nákladem 200 výtisků.

Dlouholetý ředitel novopackého muzea, zakladatel expozice spiritismu, autor mnoha knih byl jako básník dodnes v utajení. „První informace o tom, že psal básně, se ke mně dostala už před dvaceti lety z úst jiného utajeného básníka, a to Jiřího Červenky," prozradil Jaromír Typlt, který výběr básní moderoval.

Zmínil, že vydání se ujala Červenkova dcera Věra Kociánová, která založila malé nakladatelství Venkovské dílo.
Modrá knížečka Úvozy, co nikam nevedou je o zajímavých setkáních a náhodách, nad kterými se sám Bařina po celý život zamýšlí. Vzpomíná známých osobností jako Karla Hynka Máchu, Františka Grosse, Ladislava Zívra. Oslavuje i Novou Paku, jeho dlouholeté působiště.

Bařinu představil jeho dlouholetý přítel Jaromír Zemina, který také napsal k publikaci doslov.
„Mílu k poezii přivedl jeho strýc Vladimír Bařina, básník brněnského podzimu. A ještě jednoho pozoruhodného člověka jsem díky Mílovi poznal, jeho krajana a někdejšího spolužáka ze střední školy Miroslava Koloce a láska k Máchovi mě spřátelila i s ním. Mirek a Míla jsou opravdoví máchologové," vyprávěl Jaromír Zemina, který naléhal na Miloslava Bařinu, aby se po odchodu z packého muzea, kde působil více jak čtyřicet let, věnoval poezii. A tak začal všechno, co ve verších napsal, hodnotit, třídit a zabýval se myšlenkou na knižně vydaný výbor.

„O zrození básníka však nejvíce vypovídají básně a je vzrušující sledovat, jak Míla při jejich psaní ve snaze o nejpřiměřenější výraz toho, co měl na srdci, zcela přirozeně a spontánně pronikal do tajů básnického jazyka, do kouzel rytmu a melodie, veršů vázaných i volných, rytmů pravidelných i nepravidelných. Byly to úžasné objevy," píše v doslovu Bařinův přítel s tím, že pevně věří, že Miloslav dospěje k tomu, aby vydal knihu o Pačácích a Nové Pace.

„Jestli si někdo zasluhuje být čestným občanem Nové Paky, tak je to Miloslav Bařina. Bohužel, nevděk světem vládne," alarmuje historik Zemina.
„Já jsem začal psát básně už v roce 1963. Všechno jsem popsal do patnácti sešitů. Celá moje cesta je od Podbezdězí po Kumburk, protknuta Máchou, a to je všechno dost složité vyprávění. V roce 1968 jsem měl naději, že vyjde moje sbírka a nevyšla. Od roku 1970 jsem žil na Pace a do sešitů jsem přestal psát. Najednou mě to naštvalo, hodně jsem toho spálil a vyhodil. Nebýt Věry Kociánové, která ze zachráněných rukopisů básně vybrala, knížka by nevyšla. Víte, ony vám někdy stačí tři verše na celý život. A musím se přiznat, že jsem v životě nedočetl Máchův Máj," odvíjí své neuvěřitelné příběhy sám autor, který své vystoupení okořenil vlastními verši.

Knihu Úvozy, co nikam nevedou doprovodil svými grafikami další Bařinův přítel Oldřich Hamera.
Na vernisáži nechyběl ani známý fotograf Bohdan Holomčík.