V sobotu 4. srpna v osm večer začal saxofonem. Pořad se jmenoval Prodloužené víkendy a různí muzikanti takhle hrávají každou prázdninovou sobotu ve Valdické bráně v Jičíně. Tomáš na to měl pěkně vyvedený plakát, kde je s motýlem. Ale v bráně měl triko a kšandy. Za uchem zastrčenou bílou kytku. Ramínko od trika mu pořád padalo. Kdyby byl holka, bylo by to půvabné. Ale on byl Tomáš a byl tu kvůli muzice. Posluchačů přišlo hodně, protože to byli zejména přátelé z Lodžie.

Někteří seděli na lavici, někteří na zemi. Někteří měli psy, někteří malé děti, které se půvabně tulily k maminkám. Zajímavé na tom bylo, že se v bráně konal běžný letní sobotní večerní provoz. Tedy mezi Tomášem a diváky chodili nebo jezdili Jičíňaci i přespolní za svou zábavou. A tak byl život byl propojený s muzikou. Někteří se zarazili, někteří přidali. Někteří vhodili do připraveného klobouku minci. Trochu to vypadalo jako za starých časů, kdy se platilo mýto. Součástí představení byly dlouhé nohy procházejících dívek a tak bylo také audiovizuální.

Nejpoužívanějším nástrojem byl pro Tomáše klavír. Až po představení přiznal, že se mu pod pedál dostal se kámen a byla tím omezená jeho funkce. Vsadím se, že většina posluchačů to nepoznala, ale Tomáš ano a trpěl, jak se posléze přiznal.

Druhým nástrojem byl tedy klavír, na závěr akordeon. Ale na klavíru se vyřádil nejvíc. Dal si záležet, aby změna nástrojů probíhala plynule, za provozu.

Jistě si všichni všimli, že pan muzikant neměl noty. Improvizoval. Ale možná si jen noty zapomněl. To je celý Tomáš. Pivo nezapomněl.

Po představení pan muzikant tvrdil, že noty umí, ale pomalu pan muzikant čte a tak je nenosí. Jeho hlavním nástrojem je kytara, ale na tu v bráně nehrál. Z muziky ho nejvíc baví folklor. Vymýšlí jičínský kroj. Ale o tom zase někdy příště.

proChor