Jeho odchod zarmoutil mnoho přátel a milovníků výtvarného umění. I tehdejší dobový tisk přinesl tuto smutnou zprávu.

Dokumenty
Listoval jsem také v ročnících dříve vycházejících Listů starohradské kroniky, v nichž najdeme nejednu vzpomínku na malíře Škodu. V prosinci 1988 Listy starohradské kroniky přinesly vzpomínku na něho od Aloise Chalupy, a jičínský výtvarník a blízký přítel Františka Škody Josef Bucek zde zveřejnil báseň Odešel přítel a malíř.

V témže čísle je též báseň Jiřího Mojmíra Paláta (1922 – 1990) nazvaná Vzkaz (J. M. Palát by se dožil letos 30. října devadesáti let – poznámka autora). I v dalších ročnících tohoto tisku nacházíme příspěvky věnované různými autory životu a dílu Františka Škody, ale také jeho reprodukce kreseb a malby. Mnohé přinášel i dobový regionální tisk.

Četné výstavy
Jistě v těchto dnech vzpomenou na Františka Škodu přátelé zejména v místech, kde tak rád – a mnohde i několikrát – vystavoval sám nebo společně s výtvarnou skupinou Studio 85, tvořenou Josefem Buckem, Petrem Heberem, Františkem Škodou a Jaroslavem Volfem.

Nutno zmínit i výstavní místa, mezi které patří Libáň, Staré Hrady, Jičín, Mladá Boleslav, Dětenice, Sobčice, Nová Paka, Žlunice a další a další (Brno, Praha, Ostrava a mnoho dalších.

Miloval českou krajinu, také ji procítěně maloval, upřímně, celým srdcem. Vždyť to byla také rodná krajina jeho rodičů – maminka pocházela ze Sobotky, tatínek, který byl slepý, z Domousnice. František Škoda maloval tak, jak nejlépe cítil. A maloval dobře nejen krajinu, ale i nádherné portréty charakteristické jemnou kresebnou linkou. Z portrétů nejvíce zaujímají portréty rodičů. Z malovaných podobizen nejbásnivěji vyznívají portréty dívek; z nich je cítit ono neopakovatelké kouzlo krásy mládí. Právě toto cenila akademická malířka Věra Vovsová (1912 – 1998).

František Škoda byl skromným člověkem a umělcem, přemýšlivým, pohotovým kreslířem s citem pro bezprostřední záznam prchajícího okamžiku. Jeho citlivý vztah k přírodě vystupuje do popředí zejména v květinových zátiších, do kterých snesl chválu barevné krásy přírody. Pozorně procházel krajinou, kterou milovala regionální autorka Blažena Kodlová, rozená Sašinová ze Želetic u Znojma, která v Českém ráji žila a zamilovala si tento kraj jako svůj druhý domov.

Česká krajina
František Škoda byl především malířem české krajiny, zátiší, krásných kreseb a malby portrétů, ale též už méně známých knižních značek – ex libris, které tvořil hlavně pro své přátele, byl také ilustrátorem. Nejčastěji jsou uváděny jeho zajímavé ilustrace ke sbírce veršů Charlese Baudelaira (1821 – 1867) Květy zla, které byly svého času vystaveny i v jičínské knihovně.

Listopadové dny jsou spojovány se vzpomínkou na naše blízké a přátele, kteří již nejsou mezi námi. Proto jsem otevřel tichou vzpomínku na malíře Františka Škodu.    Josef Pavlík