Ano, žilo. Se vším všudy. I se svými láskami, i se svou kulturou. Terezínské děti tu vydávaly časopis. Jmenoval se Vedem a byl inspirován foglarovským Mladým hlasatelem.

Památník Terezín udělal o tom výstavu, ta doputovala do Jičína do Židovské školy a ve čtvrtek 2. června byla otevřena. Kdo z nás se dnes dovede představit podmínky, za jakých se tehdy v Terezíně žilo? Co třeba znamenalo, když redakce získala psací stroj? O tom výstava napovídá.

Ano, doslova. Panely jsou provedeny na šedém papíře, kde malé písmo textu je obtížně čitelné. Záměr autorů? Nebo poněkud nedomyšlené dílo?
Aby divák tehdejší dění lépe poznal, pozvali organizátoři z o.p.s. Baševi mladé herce. Ti sehráli scénky z tehdejšího života, zpívali písničky Terezínem inspirované a vyprávěli. Ano, žádný důstojný pán či dáma nepřijeli přednášet. Čtrnáctiletí kluci byli autentičtí. Hovořili, rozmlouvali s diváky.

„Byly koncerty, divadlo (tajně na půdě). I knihovna. Drsnej systém. Kdo si chtěl půjčit knížku, přinesl dvě svoje. Byla i kreslírna. Aby život byl radostnej."
Tak mluvili, hráli, zpívali. Vrstevníci v čase i osudech tolik vzdálení. Studenti Gymnázia Přírodní školy z Prahy. Zvláštní škola. Soukromá. Osmdesát žáků, dvanáct profesorů. Trochu jiný způsob výuky. Hodně jsou na cestách. I do Jičína přijeli veřejnou dopravou. Alternativa. Ukázka, že lze i jinak. Po skončení si o tom s panem profesorem povídáme.

Poznání dvou světů připravila společnost Baševi.    Bohumír Procházka