Východiskem můžou být jak slova Duke Ellingtona, který pojem této muziky shrnul větou: „Všechno je to hudba", tak i návštěvnost jednotlivých jazzových festivalů, kam se vydávají lidé z různým hudebním „vyznáním".

A jedno takové, které dokázalo, že se jazz škatulkovat prostě nedá, se v minulých dnech odehrálo ve městě, které je spíše spjato s kamenem a sladkými trubičkami. A to již po jednadvacáté. Hořice totiž hostily festival Jazz Nights. A podle pořadatele třídenního setkání Tibora Gála, který se coby promotér ocitl v této roli vůbec poprvé, šlo vše dokonale a místní Koruna takřka praskala ve švech a občas se i trošku natřásala.

To když byli návštěvníci tóny tak omámeni, že jim nestačilo pouhé podupávání nohou u stolečku, ale pořádně to na parketu „rozbalili".

Jazzmani sobě
A to hlavně ve chvíli, kdy hlavní hvězdy festivalu v přestávkách před vystoupením doplňovaly kapely na vedlejším pódiu. V pátek se tak lidé vlnili v karibských rytmech pod taktovkou Los Rumberos, v sobotu pak taneční parket rozpumpovaly mexické tóny v podání Mariachi Espuelas.

„Celý festivalový program byl perfektně poskládaný. Za to je se třeba hluboce poklonit bývalému principálovi festivalu Janu Sezimovi. Nemalý dík pak také patří všem účinkujícím, ale také divákům, kteří tu vytvořili nádhernou kulisu," řekl Deníku Tibor Gál s tím, že tři festivalové noci navštívilo bezmála sedm stovek lidí. Byla mezi nimi i Lenka, která přicestovala až z Prahy. „Jsem tady už podruhé a musím říct, že tento festival patří k vrcholům," uvedla žena, která si nenechala ujít dva po sobě jdoucí večery.

V pátek se tak stala svědkem okamžiku, kdy se z obdarovávaného stal darující.
„Pátečním tahákem byl jistě koncert Josefa Vejvody. Tedy syna Jaromíra Vejvody, který dal světu polku Škoda lásky. Josefu jsme chtěli popřát k jeho sedmdesátinám, ale on nás trošku předběhl, když nám daroval nahrávku z hořického festivalu, která vznikla před dvaceti lety," řekl Tibor Gál s tím, že vlastně všichni účinkující svým vystoupením dali festivalu dárek k jeho plnoletosti.

Vždyť právě jedenadvacátý rok je v Americe, odkud jazz pochází, rokem, kdy se z teenagerů stávají dospělí. „Vynikající byla už středa, kdy tu vystoupil Radim Hladík s Blue Effectem. Pak se na den udělala pauza, kterou v pátek ukončila dívčí formace Yellow Sisters. Dojem z jejich vystoupení ani nekalil fakt, že místo kvarteta vystoupilo trio. Byl to úžasný zážitek. Ten byl i z vystoupení Milana Svobody a jeho Big Bandu," vrátil se k druhému festivalovému dni Tibor Gál.

Tři dny jsou málo
Sobotní večer pak patřil americkému kytaristovi Linwood Lee Taylorovi a jeho triu. Po něm pódium patřila Luboši Andrštovi. Tečku za Jazz Nights udělali rakouští Roosvelt Houserockers. S posledními tóny festivalu vyhlížel Tibor Gál již ročník následující. A v jeho podání by to nemuselo být jediné jazzové setkání v Hořicích.

„Honza Sezima nastavil laťku hodně vysoko. Festival už není jen Hořický, ale patří ke špičce v republice. Mým snem je jazz dostat ještě více do povědomí lidí. Tři dny jsou totiž málo. Chtěl bych tady vytvořit jakýsi Jazzový klub, kde by se během roku uskutečnilo tak pět jazzových koncertů," poodkryl své plány Tibor Gál.