A myslím si, že většina libereckých, jabloneckých i českolipských židovských rodin se s křesťanskými v tomhle bodě shodovala. Židovské a křesťanské svátky se slavily tak trochu pospolu. Vždyť jsou skoro ve stejný čas a trochu té dvojnásobné radosti navíc, nikomu neuškodilo. A stromeček? Co vím, tak byl taky všude pod záminkou návštěv, personálu, nebo i té části rodiny, která už byla asimilovaná.

Nevím proč, ale můj táta rád zdobil stromeček. V dobách, kdy iluminace vánočních svátků byla omezená na v sortiment pouze bílých svíček, dokázal rozsvítit stromek desítkami elektrických žárovek. Nedal se ničím omezit. Ze stromku přešel na garnýže, záclony, rámy u dveří, až sám došel k názoru, že to je u nás jako v Honolu. A mezi elektrickými svíčkami zazářily i ty tradiční. K tomu vánoční ozdoby, staniol nastříhaný na pásky, a hvězdu na samý vrchol. To už se maminka zlobila, že jsme jako nějací Rotschildové, co nevědí co s penězi.

Barevné Vánoce
Když jsem se později dozvěděl, že dnešní český vrchní zemský rabín měl doma totéž a pokaždé oči navrch hlavy, tak si myslím, že to patřilo k většině asimilovaných židovských rodin. Vždyť náboženské vánoce našich sousedů, no to byla už rovněž pouze vánoční půlnoční mše a „vánoční" zvyky spíš z pohanské doby, než křesťanské. Koledy, štědrovečerní večeře a dárky pod stromečkem.

Svíčky prskaly a osvětlovaly stromek spoře, a tak je tatínek pokaždé přisvítil elektřinou, ta byla jeho vášní. Doma zelektrizoval všechno. Moje hračky, mamince plynovou troubu i sušák na vlasy… Jen zázrakem jsme nikdy nevyhořeli. Tomu všemu dominoval rozzářený „chanuka lojtr" sedmiramenný svícen, který spojoval židovské a křesťanské svátky dokonale. Rybu jsme neměli. Ke slavnostní večeři byly řízky a vinné klobásy s bramborovým salátem. Z pevné telefonní linky se volalo známým a přály se veselé svátky. Jedlo se cukroví a pouštěly se staré německy zpívané koledy obzvlášť ,,O tannembaum" a „Heilige nacht". Zpívali jsme je s tátou mnohokrát a maminka šla pokaždé jinam, aby to nemusela poslouchat.

Druhý den svátků přicházely návštěvy, třetí den jsme my obcházeli známé. Ve všech nám podobným rodinám byla situace stejná. Byly Vánoce i svátky chanuka. My jsme s tím problémy neměli. Jen zlí lidé hledají zlo u druhých, zlo konají, zlem se ničí. Zaplať bůh, k těm nepatřím a s takovými se nestýkám.

Svíčku na vánočním stromku si pokaždé zapálím a vzpomínám. Vánoce jsou svátky míru, pokoje a štěstí a v tom se ničím neliší od svátků mých dávných předků – chanuka.   Egon Wiener