Lucernička jednoduchá, tentokrát třpytivá. Na skleničce navlečena drátěnka, na ní barevné korálky, dovnitř svíčka. Pěkné dílo, hodí se i doma, když se třeba drží černá hodinka. Pěkné je i pozorovat, či fotit děti, kterým se nedaří navlékání. Některé se vztekají, některé brečí, ale od toho přece mají maminku, aby pomohla.

PEČENÍ ROHLÍČKŮ
Maminkám se povedly i martinské rohlíčky. Zajímavé bylo porovnávat různé náplně i některé trochu rozšláplé výrobky. Ale důležité je, že se udržují starodávné zvyky. Svatý Martin měl korunku, meč a rytířský plášť, který na závěr roztrhl, aby půlku věnoval zmrzlému žebrákovi a byl tak naplněn dávný příběh.

Putování s lucerničkami za rytířem Martinem a jeho koněm bylo zpestřeno, neboť nic není jednoduché a každá sladkost chutná více, když je po zásluze. A tak děti překonávaly slavnou jičínskou řeku Cidlinu po kamenech, a kdo šlápnul vedle, měl mokro v botách a byl srab. Jako. Protože v Cidlině kameny nejsou, skákaly děti z krabice na krabici. A protože řeka není moc široká, byly krabice na suchu, na asfaltu.

Pak byly hádanky hmatací a chutnací. Vše samozřejmě se zavřenýma očima. Nu, a tančil se známý indiánský tanec Hoky – koky. Zima byla nepříjemně vlezlá, a tak všichni spěchali k čaji a ochutnávání.

Martin jede, Martin jede,
má bílého koníka.
Koník cválá, Martin mává
a k nám rychle pospíchá.              Bohumír Procházka