Vyloučeno stihnout všechno. Moudré je vybrat si a tam vychutnat: LES GARS ve složení klarinet, kytara/akordeon, kontrabas a … taková bedýnka, co se na ní zároveň sedí a zároveň bubnuje. Dlouhý název v cizinčině se prý špatně překládá, ale znamená něco jako kluci od spodu. Jednodušeji spodina. Dva kluci francouzský, dva naši, známe se z Lodžie. Kde se tu berou Francouzové? Hudba nezná hranic. Jeden díky Erasmu, druhý přijel. Ptám se na zkoušení. Úsměv. To my moc nemusíme. My se známe. Kupodivu, Franština je milá i v mužském, nejen holčičím podání. Když k tomu české klárinetové sólo … .

DS3F má podtitul flamenco fusion a hraje na zahrádce v Café Café. Přeložte sami. 1. muž kytara, 2. muž zase ta bedýnka, 3. dívka housle. Když je třeba, zpívají všichni. Dívka jmenuje se Anička. Na housle umí. I zpěv a nemusí tam být vůbec slova. Jak bych vám ji připodobnil? Znáte Švabinského obraz Chudý kraj? Tak to je ta dívka z toho obrazu. Přestoupená z Kozlova do Jičína a s houslemi. Plus rozličnou mimiku a všelijakou gestikulaci rukama. Dokonce se chytili se spoluhráčem a těmi prsty spolu při té boží muzice hovořili. Když sem se ptal, jestli je ta gestikulace nacvičená smála se. Pravila, že o ní vůbec neví. Tož, takhle se prožívá muzika.

Písně první republiky. V nové kavárně ve věznici na náměstí. Písně skvěle pasující k nábytku a kavárně vůbec. Jde k ní i ta kytka, kterou má zpěvačka Veronika ve vlasech. Příjemní byli i Jitka a Vojta s houslemi, jak se usmívali. Nejprv lidovky v koncertním provedení, žádné hujaja. Pak filmová i jiná muzika. Gershwinova ukolébavka a tak. Jen Oldřich Nový tu chyběl, se svou písní, jak ženy líbá tak rád. Slečny nosily poháry s vysokou šlehačkovou čepicí a krátké sukýnky, koukala jim nejen kolínka. Tenhle svět už není. Nebo jen retro s nostalgickým i jiným úsměvem. Dobré bylo do něj nahlídnout.

Tanec pod platanem bylo třeba nejdříve vyhledat. Ne každý zná lázně Hilarion. Zuzka Rychterová umí. I najít správný strom, hlavně ale ukázat, jak vypadá moderní scénický tanec. Samozřejmě se svým týmem. Scénické obrazy, píše pozvánka. Roztančené lidské sousoší, hned zase zkamenělé, odkud ční lidské údy, které si posílají milostný dopis. Zajímavé tu je, kterak vstoupila do tvoření výše zmíněná Anička se svými houslemi a svým hlasem. Ona se k týmu přidala na poslední chvíli. Ukázala čmáranici na pomačkaném papíře. To bylo její libreto. Zápisu rozuměla jen ona. Pak krásně převedla do kumštu.

Na programu jsou uvedeni pořadatelé. Město Jičín, KZMJ, Baševi a Lodžie. Všichni vědí, že tím, kdo program dával dohromady je kastelán z Lodžie Jiří Vydra. On má zvláštní vlastnost – dovede se skamarádit s těmi potřebnými. Pozvat je, program pak zkombinovat tak, že si Jičíňáci i přespolní přijdou na své a mají z čeho vybírat. Ať žije příští Svátek hudby 2018!

Bohumír Procházka