Eliška Smiřická a Stvoření světa, v čem se tyto dva projekty liší a v čem si jsou blízké?
Eliška byla o milostném příběhu dvou lidí, kteří spolu chtěli žít. Naše pojetí Stvoření světa není jen o Adamovi a Evě, ale vysílá lidem poselství soudržnosti lásky. Je o souboji dobra a zla, kdy musí dobro zvítězit. Příběh je vlastně o Pánu Bohu a Prázdnotě. Začíná tím, že je nic a Pán Bůh chce zabydlet ráj. Prázdnota mu v tom chce prostřednictvím své pomocnice Lilith  zabránit. Nejdříve stvoříme přírodu, faunu, Adama a Evu. Nakonec jsou Eva s Adamem vyhnáni z ráje ne kvůli tomu, že utrhli jablko poznání, ale aby šli tvořit ráj na zem. Závěrečná modlitba je o tom, abychom si ráj udrželi. Bezelstnost a panenskost dětí celou myšlenku umocňuje.

Jak se dá ukočírovat stoosmdesátičlenný tým?
Hlavních postav je sedm, máme dvě alternace. V orchestru je 54 dětí, literárně dramatický obor obsadil patnáct rolí. Děti jsme vybírali formou konkurzu.

Jak dlouho trval nácvik muzikálu?
Příprava muzikálu Eliška  trvala dva a půl roku, nácvik Stvoření sedm měsíců. Žertovali jsme, že Bůh stvořil zemi za sedm dnů, my za sedm měsíců. Po zkušenostech s Eliškou máme sehrané trio, které se zná. Martina Komárková napsala opět scénář, Otakar Kovář tím, že už znal hráčské možnosti dětí v orchestru tvořil snadněji. Co nám zkřížilo plány, to byla jeho vážná nemoc. Na druhou stranu se to projevilo v muzice. Jeho hudba má daleko větší hloubku. Je lepší než Eliška, která nám připadala geniální.

Objevily se nějaké překážky?
Ne, z mého pohledu byl průběh hladký. Já nacvičovala s orchestrem, dramatickou a scenáristickou úlohu plní Martina Komárková, výrazně pomohla učitelka tance Alena Dušková. Přinášela hodně nápadů do choreografií. Byly nuance, kdy se měnil děj, ale nebylo to něco, přes co bychom klopýtli. Naopak jsme tentokrát pracovali víc konstruktivně, každá sekce samostatně, navíc využíváme i projekci, kdy se děj prolíná z jeviště na obrazovku.

Máte za sebou vystoupení pro školy, dnes předstoupíte před veřejnost.
Ohlasy jsou krásné, úžasné. Děti se do děje zapojily spontánně tleskáním. 

Reakce účinkujících?
Jen pozitivní, hudba se jim líbí více než u Elišky. Chápou to jako společné dílo orchestru, dramatického a tanečního oboru, což je úžasné. Každé kolečko zapadá, aby stroj mohl pracovat. Je to práce náročnější jak s dospělými, ale je to krása. Na hodiny děti chodily ne proto, že musí, ale že chtěly být nejlepší, aby to nikomu nezkazily. Jsem na ně pyšná. Udělali jsme naprosto všechno a doufám, že síla soudržnosti se přenese do hlediště.

Zvládli jste dva silné projekty brzo za sebou.
Nezaznamenáváme negativní odezvu, dětem zajišťujeme takový servis, aby mohly prožít to, co si přejeme, a to, aby si to užily.  Bylo to docela velké sousto, ale nyní si dáme několik let pauzu a já se budu věnovat jenom orchestru a projektům s ním. 

Hudba je tak emotivní, že se posluchačům derou slzy do očí. Z jeviště se přelévá  do hlediště radost i bolest, úžas nad zázraky zrození. A v hledišti zůstává úžas nad tím, jaké společné profesionální dílo dokázala jičínská umělecká škola vytvořit.

scénář a režie: Martina Komárková

hudba: Otakar Kovář

produkční a dirigent orchestru: Jaroslava Komárková

režijní spolupráce: Alena Dušková

choreografie: Alena Dušková a Petra Černochová

kostýmy: Petra Plítková Hejdová