Poprvé nastudoval divadelní soubor jičínského K-klubu Zeyerovu Starou historii v roce 1995. Pan režisér Martin Zajíček vzpomíná, že malou holčičku hrála tam dnes filmová herečka Jana Plodková a Pedrolína dnešní jičínský kulturní aktivista a divadelní pedagog Robert Smolík. Časy se mění, divadlo v Káčku zůstává, jeho sláva trvá.

Nějak ta commedia dell arte je v S-divadle káčkovém dobře zapsaná a chtěná. S-divadlo je divadlo bez ohledu na věk. Od malé Emy Wehrenbegové, přes její maminku (Zanina), po paštikáře Richarda Koníře. Věkově řazeno přes studenty až po pány v letech. Tyhle herečky a hercové si přáli klasiku. Proč? Inu tady se prostě můžou vyřádit. A tak bylo divadlo nastudováno za čtyři měsíce. Ve čtvrtek 11. července odehraje se čtvrté představení, s dalšími počítá se až v září.

Taky proč? Inu zámecké arkády lákají. Honička mezi sloupy, zpívaná balkonová scéna, benátská gondola z let 1667, i mramorová fontána s bazénkem čerstvě zakoupená plastová. Do ní se močí (naštěstí jen jako) a jsou tam benátčani namáčeni. Pohyb, humor, ale i pokus vraždu. Bůhvíjaká notářská smlouva, i podivné paštikářovo vyúčtování (EET). I svlékací scéna, nedotažená. Nemusí se Jičín přizpůsobovat modernímu trendu. Efekt tu nahrazen kvalitou procítění scén. Přispěla i hudba z kláves Lukáše Knapa a samozřejmě hlasy herců.

Káčkový soubor žije i změnami. Scéna byla obohacena žáky ze 4. ZŠ, které přivedl pan učitel a herec Richard Koníř. Ono široké věkové spojení je skvělé lidsky i divadelně. Nejen, že zajišťuje kontinuitu. Kdo nahlídne do souboru hlouběji, všímá si radosti z díla. Pan režisér vysvětlil: „Oni byli rozehraní z představení Narozen, které se povedlo, tak prostě chtěli hrát.“ Nastudování tak dlouhého představení v krátkém čase svědčí o kvalitě souboru.

Paní režijní asistentka Hana Krásenská spočítala židle. 94. Žádná nezůstala volná. Je moc dobře, že arkády ožívají herecky i divácky. Vždyť málokde zanechali nám předkové takovou scénografii. Chválíme jičínské umělce, jak skvěle ji oživují.

Bohumír Procházka