V neděli odpoledne byla v sále sobotecké spořitelny řeč o Václavu Šolcovi, Josefu Knapovi a Františkovi Křelinovi. Program přivezli Turnovští. O autorech mluvil Vlastislav Hnízdo, ukázky z díla spisovatelů četli Eva Kordová a Petr Pešek, hudbou proložili Jaroslava Pavlásková a Martin Hybler.

Sobotecký básník Šolc umřel už ve svých třiatřiceti. Příčinou byl zápal plic, prý se upocený po cestě z Jičína napil studeného. Piva? Jeho bouřliváckému vyznání by tomu odpovídalo. Autorova poezie pohybovala se od přírodní lyriky až po básně wolkrovsky revoluční. Však aktéři v ukázkách vybrali z obého. Od Chudobiček po Chátru.

Josef Knap z Podůlší byl v literatuře vystudovaný a celý život se jí věnoval. Měl devět sourozenců, a tak život na vsi poznal v pravé podobě. I cesty po okolních zemích byly mu inspirací. Ukázka z jeho knihy Bez poslední kapitoly mluví o jeho vnitřním založení. Když ho přišla StB zatknout, požádal, jestli smí zapsat poslední položku do knižního katalogu.

František Křelina je pochován na Veliši. Od jeho hrobu je vidět místo, kde se v Podhradí narodil. Byl český kantor, prošel mnoho škol. Ale podobně jako Knap psal o životě na vsi. V pozdějším věku vrátil se literárně i k lidickému farářovi Štenberkovi.

Co mají společného? Studovali v Jičíně. Jejich kraj byl pro ně velkou inspirací. Knap i Křelina prošli krutým komunistickým vězením. Oba byli zařazeni mezi ruralisty, autory, kteří psali o vesnici, o půdě, která formovala lidi.

V sále spořitelny napočítal jsem 64 posluchačů, vesměs střední a starší generace. Skladba odpoledne byla vyvážená, ukázky vkusně vybrány. Sobotečtí (a Turnovští) zase právem pochváleni.  Bohumír Procházka