Zdi svatostánku tak byly svědky jedinečného hudebního zážitku. Fascinující zvuk trumpety a varhan se rozléhal kostelem více jak hodinu. Po celou dobu kromě hudebních tónů nebylo slyšet nic jiného. Lidé seděli, mnohdy se zavřenýma očima, a plně si tak vychutnávali jedinečný zážitek.

Potlesk se kostelem rozezněl až po poslední skladbě. 
 V okamžiku, kdy Kejmar s Bártou sešli z kůru a procházeli kostelní uličkou, všichni přítomní stáli a ovace utichly zhruba až po pěti minutách.

Mistr byl po opuštění kostela doslova v obležení nejen svých fanoušků, ale především svých známých. Získat jen minutku pro sebe s tímto mimořádným člověkem bylo téměř nemožné. Na otázku, jaký je jeho vztah k Sobotce nám ale přeci jen odpověděl.

„Rád bych jen upřesnil to, že město není mým rodným místem, ale měl jsem tu babičku a dědu. A poté, co se maminka rozvedla, jsme se sem přestěhovali. Bylo mi něco málo přes dva roky a strávil jsem tu více jak třicet let," zněla jeho slova. „Je to moje dětství, spousta vzpomínek, hlavně na mého dědu, kterého jsem tak moc miloval," dodává se slzami v očích Jaroslav Kejmar.