Nejdříve o novinkách na statku. Byl pořízen nový plot, nová paní domu, nový flašinet. Strážce objeku se osvědčil, toho nevyměnili. Je to, tuším jezevčík, jak se jmenuje jsem zapomněl. Nebyl uveden ani v propagačním materiálu, kterého pan Samšiňák vydává v značné míře. Jak o historii stavby a lidech v ní, tak o vystavujících umělcích.

Výstava v lapidáriu, což je bývalá maštal, je instalována na celý rok a má tu zvláštnost, že keramika je dílem otce Jaroslava a dcery Barbory Podmolových. Jistě, že nabízí se srovnání. Dokonce můžou se vést úvahy o dědičnosti. Oba keramiku. Zatímco otec v keramické škole v Bechyni modelování a kreslení učil, dcera se tam keramickou sochařkou vyučila. Teď dostali se oba vedle sebe do maštele v Sobotce, která ovšem dnes jmenuje se lapidárium.

A my máme možnost jejich dílo porovnávat. Jak keramiku v podobě skulptur, tak užitkovou. Tu v menším množství. Pokoukání zajímavé obojí. A rozmanité. Ke kamenům zdiva maštale se hodící. Ano, jest rozdíl. 0tcovy sošky a reliefy mají více téma náboženské, dceřiny hladké tvary jsou daleky od lidských postav.

Tomáš Hřivnáč umí ženské. Proto je dělá nejvíc a rád. Nebo je to tím, jakou grafickou techniku používá? Tj. akvatintu, suchou jehlu, která se na akty hodí? „Takhle mi to narostlo. Prostě jsem figuralista. V mládí májovky, tedy koně, indiáni. Nyní ženské. Pozadí žádné, aby nerušilo. Ani oděv. Akt.“

Vysvětluje své pocity, které nastanou, když se na dílo ráno podívá. „Jsem překvapenej, když ten otisk vidím. Upravuju. Pak kontrolní otisk a znovu. Když my lidi něco napíšeme, tak druhý den bychom to taky napsali jinak.“

Půvabné tváře, zajisté příjemný pohled na dívčí tělo. Jemné barevné odstíny. Erotika? Vezměmě názvy: Skrýš, Zůstat, Z obou stran, je psáno u ženského těla. Každý nazírejme podle svého.

Hospodář pozval i muzikanty. Josef Žemlička hrál na saxofon, Bohuslav Lédl na klávesy, Tomáš Hřivnáč bubnoval. Hospodyně nabízela preclíky, víno bílé i červené. Na začátku května byla pohoda. A bude po celou sezónu. Keramika do konce října, grafika do 30. června.

Bohumír Procházka