"Považuji to za dobrou zprávu, že se v Hořicích posouváme kupředu. I když už pan profesor není mezi námi, věřím, že by mu to udělalo velkou radost," říká hořický zastupitel a navrhovatel Tomáš Štayr.

S profesorem Preclíkem se Štayr seznámil při psaní středoškolské seminární práce. "Bylo to jedno z nejzajímavějších setkání v mém životě," vzpomíná. Společně tehdy rozebírali počátky Mezinárodního sochařského sympozia, u jehož zrodu Vladimír Preclík v šedesátých letech stál a které dostalo maloměstské Hořice v Podkrkonoší na mapu uměleckého světa. "Začátky nebyly vůbec snadné. Hořice jsou malé město, pokrok a prosazení čehokoliv nového tu vždycky hodně trvá. I zásluhou profesora Preclíka zaznamenala obnovená sochařská sympozia v devadesátých letech takový úspěch a proslavila Hořice v celé Evropě," míní Štayr.

Vladimír Preclík: Květiny v oknechVladimír Preclík: Květiny v oknechZdroj: Deník/Kateřina Chládková

Vladimír Preclík se narodil v roce 1929 v Hradci Králové, už na studiích se ale dostal právě na kamenářskou školu v Hořicích. Následovalo studium pražské Vysoké uměleckoprůmyslové školy, kde působil v ateliéru Josefa Wagnera. V roce 1967 jej mezinárodní komise vybrala mezi padesát největších sochařů světa na výstavu do Montrealu, kde se jeho díla objevila vedle děl Rodina či Picassa. Pracoval s různými materiály, s kamenem, kovem a především se dřevem, které často dotvářel mořením, polychromováním, zlacením nebo kombinováním s dalšími materiály. Jeho sochy dodnes zdobí veřejný prostor nejen v Hořicích, ale také v Jaroměři, Rychnově nad Kněžnou a dalších městech v Královéhradeckém kraji. Kromě sochařiny se věnoval také kresbě, malbě, grafice a napsal čtrnáct knih.

Mezinárodní sochařské sympozium vzniklo podle vzoru ze zahraničí, po prvních čtyřech ročnících v letech 1966-1969, které Preclík uspořádal, ale kvůli nepříznivé tuzemské politické situaci na čas pořádání ustalo. Zpátky se umělci z celé Evropy do Hořic vrátili po revoluci v roce 1991. "Byli jsme odhodláni prokázat existenci současného sochařství, které se Krakonošům podobat nechtělo, a domnívali jsme se, že právě v Hořicích jsme na správném místě. Setrvačnost má obrovskou sílu. Často řídí naše osudy i soudy a jen málokdo je ochoten měnit to, co postavili otcové či dědové v dobré vůli, že jejich stavba přetrvá tisíc let," popisoval profesor těžké začátky sympozií ve své knize Přišel jsem pozdravit sochy. Hořičtí se podle jeho vyprávění závanu sochařských novot z Prahy dlouho bránili, než je přijali za vlastní. O to větší je podle Tomáše Štayra úspěch, že se osobnost Vladimíra Preclíka i po jeho smrti daří vyzdvihovat.

Vznikajícími interiéry provedl zájemce stavbyvedoucí. S novou radnicí se už většina místních smířila, i na prohlídce se našli ti, kterým novostavba leží v žaludku.
Jaký výhled bude mít starosta Bělohradu? Město dalo nahlédnout do nové radnice

Udělení čestného občanství dostal po schválení zastupitelstvem na starost hořický starosta Aleš Svoboda. Na něm bude v následujících týdnech organizace předávacího ceremoniálu, kterého se zúčastní manželka zesnulého sochaře. "Jsem moc rád, že po letech navrhování a plánování se podařilo udělení čestného občanství panu profesorovi prosadit, i když až několik let poté, co mu tuto poctu udělili v Hradci. Hořice skutečně označoval za svůj druhý domov a rád se sem vracel," dodává Tomáš Štayr.