Všude jsem cítil doteky tvorby malíře Františka Škody. Tiše se vkrádají slova Blaženy Kodlové z jejího Památníčku (1941): „…A pojednou se vše ke mně tísní, země, les i pole šeptají dávné zkazky… Cítím vděk, lásku a vím, že i tento kraj budu mít ráda. Už proto, že je skromnější vedle honosných útvarů a velkorysých linií kraje pod Táborem a Troskami… Nad městečkem Libání se kupí bílé mraky jako hory, kupí se jako chuchvalce bílé pěny. Bílé, zářivé proti modrému nebi! O Libáni se mluví jako o městu již roku 1340…"

Tuto krásnou krajinu Českého ráje, krajinu kolem Libáně, Starých Hradů, Dětenic, Jičína a mnoha dalších míst, kudy chodil František Škoda, znám z jeho výstav. Miloval rodnou krajinu, vždyť jeho rodiče se zde také narodili, maminka v Sobotce, otec v Domousnici. Od dětství znal důvěrně kraj, od dětství toužil být malířem. Ale mezi přáním a skutečností je někdy dlouhá cesta. František musel nejdříve vystudovat Obchodní akademii v Jičíně, potom pracoval v Dětenicích od roku 1955 jako vedoucí podniku Českomoravské hudební nástroje. Ve volných chvílích se připravoval, studoval, samostatně se výtvarně vzdělával, výtvarně školil a studoval soukromě i externě.

První výstavy
Poprvé vystavoval v Libáni (1951) a potom už na mnoha místech samostatně nebo společně s výtvarnou skupinou Studio 85 (Josef Bucek, Petr Heber, František Škoda, Jaroslav Volf). V jeho tvorbě významné postavení zaujímá portrétní a figurální tvorba. Je to zřejmé z portrétní tvorby, v níž nejvýrazněji do popředí vystupují práce tvořené technikou pastelu, umožňující vystihnout jemné odstíny a záchvěvy lidské psychiky, charakteristické pro portrétovaného. Právě jeho pastelové portréty umocňují oduševnělost portrétu. Byl vynikajícím kreslířem. I zde se nejraději věnoval figurativní tvorbě. Měl nesmírně jemnou a krásně vedenou kresebnou linii, mimořádně charakteristickou v ilustrační tvorbě. Figurální motivy se objevují také v jeho knižních značkách (exlibris). Před deseti roky v Městské knihovně v Jičíně byly vystavovány ilustrace k básnické sbírce Charlese Baudelaira (1821 – 1867) Květy zla. Těšily se značné pozornosti návštěvníků.

Nejednou jsem se zastavil ve Starých Hradech u Libáně, které František Škoda rád maloval. Staré Hrady jsou vděčným námětem mnoha dalších malířů – Františka Patočky a dalších… František Škoda krásu a slávu Starých Hradů zachytil olejomalbou, kresbou, grafikou.

Byl citlivým pozorovatelem a obdivovatelem české krajiny. Nejeden obraz, kresbu věnoval motivům Libáně, Starých Hradů, Sobotky a dalším místům, kterými procházel a nechával rozeznít výtvarný obdiv do největší krásy. Byl skromným a poctivým tvůrcem, pro kterého platí slova jiného malíře – Josefa Jambora: „Maloval jsem tak, jak jsem cítil a viděl,"

Sepětí s přírodou
Z celého Škodova díla cítíme hlubokou symbiózu člověka, malíře s krajinou. Snad symbolem může být Škodův obraz Libáňská borovička (na vloženém snímku strom, starý více než 300 let, v místě zvaném Na Horách). Spisovatelka Blažena Kodlová o něm mj. napsala: „…vidím, že je to zvláštní strom, do kterého již nekonečná řada let jakési kouzlo zaklela. Tajemné kouzlo, jaké mívají jen staré stromy. I ten tu stojí nehnutě, ale jako by nějaké vlažné teplo do srdce se ti dralo a jako by ze stromu tryskal nějaký utajený láskyplný projev." Výtvarný projev Františka Škody je prodchnut velkou láskou k rodné domovině.  Josef Pavlík, Bystřice nad Pernštejnem