Scházení u kašny je prastarý dobrý zvyk. Kdysi bylo to jedno z mála míst, kde byla voda. A tak toho hned Homo politicus využije, aby si s ostatními popovídal. Ale někdo prostě říká, že si zdrbne.

Tak i v tento svátek my. K tomu začal pan věžník Jirka nalévat svařák. Hned jsme si vzpomněli, jak na bráně kdysi od ohňostroje hořelo a nebyla voda, tak přítomní pánové využili tělní tekutinu. Tím nám zůstala Valdická brána zachována a dělá se tam dobré divadlo.

Radovali jsme se, že cenu města Jičína dostane Martin Zajíček, na jehož divadla mnozí z nás chodí. Zavzpomínali jsme na některá jeho představení. Vlaďka hned pozvala všechny na Vánoce na bráně, kde se každý rok hraje Vánoční hra a ještě se neokoukala. Pan starosta pověděl, že se uvažuje jak s Milohlídkou na Čeřovce. Je zadána studie co dál, aby se výhled zlepšil a vyhovělo se ochranářům. Všichni přítomní konšelé slíbili, že tam tedy asfaltová cesta nebude. Luděk dodal, že určitě ne.

Přišla řeč i na Cafe Terasy v Železnici. Kavárnu, kterou vybudoval Radek Řehák a kde se děje příjemná kultura. Na ní vystupují i mnozí Jičíňáci.

V malých skupinách si lidé pověděli co si chtěli povědět. V jedné se trochu hodnotilo vystoupení Miloše Zemana na Albertově. Na tribunu si pozval i jednoho svého strážce, aby měl vytleskávače. Pamatuju si ho. Byl to ten, kdo do mne v Jičíně nevybíravě strčil, když jsem si chtěl prezidenta vyfotit.

Na cyklostezku a pumptrack chválabohu nedošlo. A tak jsme si s panem starostou připili na to, ať nás už nějaké asfalty nerozdělují.

Možná si někdo řekne, jak to ten Listopad slavíme. Inu, myslíte, že bychom se takto scházeli, kdyby nebylo 17. 11. roku 1989?   Bohumír Procházka