Národní památkový ústav České republiky, resp. jeho územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích – odborný garant projektu, přizval ke spolupráci na druhém vydání této knihy Nakladatelství Halama sídlící v témže městě.

Textová část publikace je tvořena více než čtyřmi desítkami statí. Čtenářům je předkládáno obsáhlé, nikoli však kompletně zpracované, panorama schwarzenberských reálií rozdělené do čtyř oblastí. Tyto celky jsou věnovány fenoménu barokní krajiny českého jihu se zřetelem na schwarzenberská panství, víře a uměleckému mecenátu Schwarzenbergů v době před vznikem moderní občanské společnosti, mediálnímu obrazu jednotlivých příslušníků rodu ve veřejné sféře i v soukromí jejich mikrosvěta a v neposlední řadě je pojednáno o životním stylu posledních generací rodu žijících v překotně se měnících časech přelomu 19. a 20. století.

Před očima čtenáře je postupně skládána mozaika celistvosti obrazu schwarzenberského rodu. Přestože je kniha vytvořena z mnoha textových medailonů, působí její celková podoba kompaktním dojmem. Tato skutečnost je ovlivněna faktem autorského podílu velkého počtu významných odborníků, kteří se této tematice dlouhodobě věnují. Mohlo by se tedy zdát, že takto rozsáhlá kniha nepřináší příliš mnoho nových poznatků a je spíše souhrnem již dříve známých informací určených spíše úzkému okruhu zájemců o danou problematiku než širší čtenářské veřejnosti.

Kniha o historii rodu Schwarzenbergů.Není tomu tak. Mezi množstvím statí lze nalézt takové, které seznamují nejen znalce dané problematiky, ale i další zájemce s dosud méně reflektovanými tématy a s novými souvislostmi. Pro jejich velký počet je velmi obtížné určit ty textové medailony, jejichž informativní hodnota patří mezi nejvýznamnější. Pokud lze vybrat v každém tematickém okruhu knihy jeden příklad – pak mezi čtyři velmi zdařilé příspěvky je nutné zařadit – článek Raimunda Paleczka, který pojednává o strukturách schwarzenberského úřednictva v 18. a 19. století a článek Ludmily Ourodové - Hronkové pojednávající o působení anglického malíře Jana Jiřího Hamiltona ve schwarzenberských službách a o jeho pobytu na zámku v Třeboni. Dalšími dvěma příspěvky obsahujícími i pro laického čtenáře nová, zajímavá zjištění jsou - stať Jana Wintra, v níž autor na příkladu Karla III.
Schwarzenberga a jeho politické činnosti dokládá postupné sepětí Schwarzenbergů se vznikající moderní českou společností v době počátků parlamentarismu a článek Pavla Hájka, který je věnován historickému vývoji zámeckých knihoven na Orlíku, sídle sekundogenitury rodu.

Výslednou podobu knihy pozitivně ovlivňuje důkladná redakční práce. V poměru k jejímu velkému rozsahu lze v textové části nalézt pouze minimum nepřesností. Týkají se nesrovnalostí v datech - povýšení hraběte Jana Adolfa I. Schwarzenberga do knížecího stavu se na různých místech v textu odehrálo v odlišných letech - v roce 1670 a také v roce 1671. Malíř Jan Jiří Hamilton, jehož životní dráhu vymezil osud mezi lety 1672 – 1737 zemřel, dle odlišné datace v jiné textové pasáži, jako více než stoletý stařec.

Vizuální obraz publikace je esteticky také velmi zdařilý. Text je doplněn souborem kvalitních černobílých fotografií a dvěma obsáhlými neméně kvalitními obrazovými barevnými přílohami. Rozvrstvení snímků v textu i umístění obou obrazových barevných příloh netradičně poblíž sebe do středu knihy prozrazuje značné zkušenosti pracovníků nakladatelství, resp. grafického studia.

Druhé vydání publikace Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii předkládá čtenáři objektivní pohled na úlohu, kterou sehráli a dosud sehrávají příslušníci tohoto rodu v českých zemích. Lze jen litovat, že tato velmi zdařile koncipovaná kniha nebyla k dispozici čtenářům o několik měsíců dříve – v období předcházejícímu druhému kolu prezidentské volby bylo vůči kandidátovi, jenž je nositelem schwarzenberského erbu, interpretováno mnoho nepravdivých argumentů. Po její četbě se lze nad nimi jen pousmát, ovšem jen za předpokladu, vnímáme-li souhrn událostí, kterým říkáme dějiny bez ideologických klišé.   Stanislav Vaněk