Na palubě lodi byla tehdy dvoučlenná posádka – sovětský kosmonaut a velitel lodi Alexej Gubarev a československý kosmonaut-výzkumník Vladimír Remek.

Díky všestrannému novopackému tvůrci Albertu Králíčkovi se můžete do kosmu alespoň částečně přenést i vy.
Novopacký umělec je totiž „otcem" modulu Sojuzu 28, který bude v příštím týdnu instalován v libereckém zábavním parku. Pomocí ovládacích panelů se alespoň na chvíli vžijete do role kosmonauta, který modul obýval 72 hodin ve vesmírném prostoru. „Vedení IQ-LANDIE Liberec mě požádalo o vytvoření kosmického modulu v reálné velikosti.

Na základě dlouholeté spolupráce mně dali plnou důvěru vytvořit zakázku podle mých představ, ovšem podmínkou bylo vycházet z finančních možností zadavatelů. Vycházím ze Sojuzu 28, který jsem si nafotil a prohlédl v Kbelích. Omrkl jsem, jak ho mistři v Rusku vytvořili a podle toho stylizoval. Podle mého názoru modul realisticky vypadá. Byl to samozřejmě záměr, i když postrádá detaily originálu. Ještě na místě osazení ho doplníme o boční hlavní padák," říká k projektu autor.

Jak na to?
Nejnáročnější bylo pro Alberta Králíčka stanovit harmonogram prací, vymyslet konečnou podobu modulu tak, aby splňoval i přání zadavatele. Zpracování pak vyplynulo samo. 

„Já jsem zvyklý do věcí vpadnout a řešit je za pochodu. Jsem v tom trošku střelec, ale vždycky se mi to vyplatilo. Jsem flexibilní," říká o sobě.

Albert Králiček začínal od šablony, následovalo zhotovení jader a samotné laminování a zakomponování kovové vnitřní i venkovní konstrukce, sloužící též jako podstavec objektu.

Na modul byly použity materiály jako laminát, tvořící skelet, plexisklo, kov a plechové obruče dokovacího a padákového prostupu.
„Skutečný modul byl z pertinaxu. To je látka, kterou vymysleli Němci za druhé světové války. Jedná se o papír jako výztuž a fenolformaldehydovou pryskyřici jako pojivo," upozorňuje na konstrukční zajímavost Albert Králíček, autor ojedinělého díla.

Něco takového prý vytvářel poprvé. Vzpomíná, že jako malý kluk lepil model Vostok 1, rakety, ve které letěl Gagarin.
„Bylo to hezké, ale malinké. Nyní jsem dostal prostor vytvořit něco ve skutečné velikosti," říká muž, jenž se od roku 2000 živí sochařinou, též ovládá štukatérské a kamenické řemeslo.