V rozsáhlé zahradě je všechno, co je k životu potřeba. Pískoviště, ohniště, kadibudka. Voda je zatím v kanystrech, mytí v lavoru. Na co jsme zapomněli? Les je nedaleko, práce na zútulnění spousta, kdyby někdo chtěl přijít.

Jistě, že se najde spousta otázek i kritiků. Právě tak jako pár obhájců. Ti vědí dost přesně, co chtějí, mají to podložené studiem. Někteří zkušenostmi. Žít trochu jinak. Jednodušeji. Naučit se kamarádit s přírodou. Topení dá les. Pro začátek suché větve, které stejně překáží. Oheň příjemně praská, svítí. Na kamnech voda na čaj. Nebo se přihřeje na umytí. Děti vidí, jak teplo vzniká, když přinesou dřevo, samy se přičiní. Doma berou radiátor za samozřejmost.
Prostě jsou rodiče, kteří žijí trochu jinak a chtějí, aby to vyzkoušely i jejich děti. Alternativa. Cožpak musíme být jako všichni? Kdo může tvrdit, že to nebo ono je nejsprávnější? Waldorf, Montessori. I na základní škole lze.

Moranu děti ustrojily, pomalovaly, trochu i sebe. Líto s kraslicemi. Bubínek, xylofon, dva klacky jako další rytmika, průvod může vyjít. Jana předříkává, co se kdysi na vsi zpívávalo, děti přizvukují. Obejdou kousek vesnice, pozdraví se se sousedy. Morana pak končí na ohni. Ta pěkně ustrojená a pomalovaná babka. S ní ať shoří všechno nekalé, co lidi obtěžuje.

Lesní školka Ostružinka sídlí v Rybníčku, nahoře pod lesem. Zatím je otevřená dva dny v týdnu. Chodí zpravidla sedm až osm dětí. Když bude zájem, může se provoz rozšířit i na víc dní.    Bohumír Procházka