VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vzpomínkové matiné v Rovensku pod Troskami

ROVENSKO POD TROKAMI - Městský úřad a Klub filatelistů v Rovensku pod Troskami spolu s OÚ Hrubá Skála a OÚ Lestkov vás zvou naVZPOMÍNKOVÉ MATINÉ.

25.8.2007
SDÍLEJ:

Josef Drahoňovský se svými studenty, rok 1929.Foto: DENÍK/Archiv

Koná se u příležitosti 70. VÝROČÍ ODHALENÍ SOUSOŠÍ ROZHOVOR a 130. výročí narození jeho autora, sochaře a vynikajícího glyptika, profesora Josefa Drahoňovského. Místo:
ROVENSKO POD TROSKAMI, sobota 25. srpna, sál radnice v 10 hodin. Program:
• Slavnostní uvítání hostí starostou města Pavlem Koldovským
• Zamyšlení Antonína Langhamera nad dílem profesora Josefa Drahoňovského
• Koncertní vystoupení souboru Virtuosi di tuba
• Náš Drahoňovský – filmová báseň, dokument. Autoři Miloš a Adam Syrovátkovi
• Položení květin k sousoší Rozhovor a odhalení názvu Drahoňovského náměstí
• Pozvání k prohlídce výstavky památek na profesora Josefa Drahoňovského.
Prodej pamětních tisků a provoz příležitostné poštovní přepážky s pamětním razítkem oslav od 8 hodin po celý den v budově radnice v místnosti výstavky – ta potrvá denně až do 3. září.
Blíže čtenářům přiblížíme oslavovanou osobnost následujícím textem Antonína Lang〜hamera:

Umělecký a pedagogický odkaz Josefa Drahoňovského

K oběma výročím vychází publikace „Josef Drahoňovský a jeho Rozhovor“. Před 130 lety, dne 27. března 1877, se ve Volavci, vesnici mezi Rovenskem pod Troskami a Kozákovem, narodil Kateřině rozené Vávrové a jejímu manželovi Františku Drahoňovskému syn Josef. Protože otec záhy zemřel, rozhodující podíl na jeho výchově měl děd Václav Vávra, dlouholetý volavecký rychtář a vlastenecky smýšlející majitel velké a příležitostně doplňované knihovny.
Před sedmdesáti lety, v neděli 28. srpna 1937 byl na náměstí v Rovensku pod Troskami slavnostně odhalen Rozhovor, osudové životní dílo sochaře. Ten motiv jej provázel od studentských let, kdy bydlel v Turnově u stařečků Dědečkových a poprvé si jej nakreslil, až do chvíle, kdy pro sousoší našel vhodné umístění na rovenském náměstí, navrhl pod ně sokl z travertinu a se spisovatelem Františkem Křelinou se dohodl na vysvětlujícím textu. Den, kdy bylo slavnostně odhaleno, označil za jeden z nejkrásnějších v životě. V tu chvíli byl doma, mezi svými, a ještě on, ani nikdo z jemu blízkých netušil, že za necelý rok, 20. července 1938, skončí jeho životní pouť v podolském sanatoriu v Praze.
Protože v příštím roce uplyne již 70 let od jeho smrti, máme od uměleckého odkazu tohoto všestranného tvůrce – profesora Uměleckoprůmyslové školy v Praze, sochaře, skláře, glyptika, příležitostného šperkaře a keramika takový časový odstup, který nám dovoluje vidět vše v souvislostech a bez emocí, jinak, než jeho současníci. Podívejme se proto na něj nezaujatě a zařaďme na takové místo v českém výtvarném umění, jaké mu v něm právem náleží, ale přesto mu je opakovaně, a pod nejrůznějšími záminkami upíráno.
Drahoňovský od dětství hodně četl a dobře kreslil, proto se stal již ve čtrnácti letech žákem odborné šperkařské školy v Turnově. Po jejím absolvování chtěl studovat na medailérské škole Akademie umění ve Vídni, ale nedostatek finančních prostředků mu v tom zabránil. Půldruhého roku byl rytcem v Dörflin〜gerově vídeňské firmě, potom se přihlásil na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a byl přijat.
Nejdříve studoval ve všeobecné škole profesora Stanislava Suchardy, potom ve speciální škole profesora Celestina Kloučka. Když sochařská studia dokončil na studijní cestě po severní Francii, zajímal se o středověkou architekturu, sochařství a malířství, ale také o glyptiku. Potom si v Praze zřídil sochařský ateliér a začal spolupracovat s architekty.

Roku 1904 se na Uměleckoprůmyslovou školu vrátil jako asistent profesora Suchardy. Postupně byl výpomocným učitelem (1908), definitivním učitelem (1911) a profesorem (1914). Roku 1918 převzal po profesoru Kloučkovi speciální školu pro dekorativní modelování.

Jako sochař se alespoň příležitostně vracel krytí drahokamů, při němž si, jak přiznával, pokaždé aktivně odpočinul. Když kněmu ještě před 1. světovou válkou přišli dva absolventi turnovské šperkařské školy – rytci drahokamů Karel Tuček a Ladislav Přenosil, přesto, že se chtěli stát sochaři, přesvědčil je, aby se zajímali také o svou původní profesi – glyptiku, a do školy pořídil první kamenorytecký stroj. Když kněmu po 1. světové válce přišli další absolventi turnovské školy František Přenosil, Bohumil Vele, po nich Josef Bezemek, Anna Frydrychová, Ladislav Havlas, Vladimír Cerman a Stanislav Honsejk, ze železnobrodské školy Alois Hásek, Božetěch Medek další, opět je přesvědčil, aby ve vlastnímzájmu na původní profesi nezanevřeli a rytí drahokamů i skla se soustavně věnovali.

Tak se vDrahoňovského škole začala provozovat nejdříve mlčky trpěná, později oficiálně pěstovaná glyptika.

*

Protože po vzniku Československé republiky vzrostl zájem o domácí sklářskou výrobu, přibližně z80% závislou na exportu, zájem o její výtvarnou obrodu projevili také někteří stouto problematikou dříve neseznámení umělci.

Drahoňovský byl mistrem v rytí drahokamů, ale se sklem zkušenosti neměl. František Přenosil u něj provedl první ornamentální rytinu na skle ještě na malém kamenářském stroji, a po ní další.

Aby se on a jeho žáci naučili rýt sklo, požádal sklářského podnikatele a sběratele skla Václava Jílka zKamenického Šenova, aby pro studium získal talentovaného rytce-absolventa tamní sklářské školy. Přihlásili se dva – Artur Pleva a František Pazourek, a oba přitalentových zkouškách obstáli.

Až vroce 1926 se Drahoňovský stal profesorem všeobecné a speciální školy pro modelování a rytí vkameni a ve skle oficiálně a založil dodnes nepřerušenou tradici vysokoškolského vzdělávání budoucích sklářských výtvarníků, rytců drahokamů a šperkařů, tradici, na kterou navazovali profesoři Karel Štipl, Jaroslav Holeček, Josef Kaplický, Stanislav Libenský, Jozef Soukup, Jiří Harcuba a docent Václav Plátek, tradici, kníž se dnes na Vysoké škole umělecko-průmyslové vPraze hlásí také profesoři Vladimír Kopecký a Marian Karel.

Profesor Josef Drahoňovský zahájil dlouholetý proces, na jehož konci bylo překonání pomyslné hranice mezi tzv. užitým uměním (sklářstvím) na jedné, a tzv. volným uměním (malířstvím, sochařstvím) na druhé straně na přelomu padesátých a šedesátých let. Sklo se stalo dalším vsochařství použitelným materiálem, navíc svlastnostmi, které ani klasické sochařské materiály nemají.

*

Profesor Drahoňovský byl školním vzděláním sochař a svým myšlením jím zůstal až do konce přesto, že od dvacátých let až do smrti dával přednost rytí drahých kamenů a skla a výchově budoucích umělců před vlastní tvorbou soch.

Při posuzování rytin pamatoval na jejich sochařské zpracování, a když ve třicátých letech začal vytvářet rytiny na také plochém skle, nejzdařilejší odléval ze sádry (i bronzu) a ve vzorné adjustaci prezentovat jako své reliéfy. Téměř klasický způsob modelování reliéfu volil i při vytváření figurálních kompozic na vázách rytých vsilných vrstvách barevně přejímaného skla.

*

Drahoňovský byl svědomitým pedagogem, který za žáky do ateliéru chodil každý den dopoledne, a často i odpoledne, aby je při práci sledoval, kontroloval a korigoval, ale také snimi o problémech výtvarné práce otevřeně hovořil.

Dodnes nevíme, kolik vmramoru, bronzu, porcelánu a pálené hlíně provedených soch, intaglií a kamejí v drahokamech a rytin na pohárech, vázách a plaketách mu vděčí za svůj vznik. Tak rozsáhlé dílo by jednotlivec nevytvořil ani za několik životů.

Kdykoliv se jeho spolupracovníci později setkali srytinou, na jejímž provedení se podíleli, zdůrazňovali to. Zpravidla se ale nezmínili o tom, že Drahoňovský navrhl tvar i výbrus, nakreslil figurální kompozici, a pokud mu na ní záleželo, korigoval jim ji i opakovaně, že za ním kvůli tomu nechodili jen srozpracovanými rytinami, ale také se sádrovými odlitky, aby mohl na nich i na rytinách, někdy na vlastních návrzích, vyznačit požadované úpravy a při dalších korekturách je kontrolovat, že když ani potom nebyl s rytinou spokojen, dokončil ji sám. Někdy mu vyčítali, že u svých rytin neuvádí také jejich jména, někteří se sním kvůli tomu i rozcházeli, ale spolupracovníky neuváděli ani malíři a sochaři. Postupoval tak, jak bylo obvyklé. Měl ktomu i jiné důvody, například, že by někteří lidé ztratili o jeho sklo zájem, kdyby zjistili, že se na jeho vzniku podílel ještě někdo jiný a jim neznámý.

*

Drahoňovský existenci svých spolupracovníkům nikdy nepopíral. Při různých příležitostech na ně upozorňoval: Provedení mnohostranného a rozsáhlého díla ve skle bylo mi umožněno jen intenzívní spoluprací mých žáků a absolventů. Převládali bývalí žáci, kteří sním ve škole strávili tři, čtyři i více let, znali jeho názory, snadno se jim přizpůsobovali a prováděli návrhy přesně podle jeho představ.

Drahoňovský neřešil jen záležitosti výtvarné, ale také existenční. Jemu i jeho žákům svazovaly ruce problémy, které tvůrci rytého skla u J. & L. Lobmeyra ve Vídni a Kamenickém Šenově, ve švédské sklárně Orrefors, ani u profesora Wilhelma von Eiffa na uměleckoprůmyslové škole ve Stuttgartu neměli. Téměř ve všem se museli spoléhat sami na sebe. Nikdo jim nikdy nepomohl. Přesto časem poznali a osvojili si všechny způsoby rytí skla od jednoduchého lineárního přes hloubkové i stínované včerveně a modře přejímaném skle až po reliéfní. Jak vpráci se sklem, tak sdrahokamy, dosáhli nezpochybnitelného umělecko-řemeslného mistrovství.

Vpopředí jejich zájmu byly techniky spojené srytím skla, ale zajímali se také o jeho broušení a lisování do forem, malování, leptání i pískování, tvarování přímo vhuti.

Vyvinuli řadu pozoruhodných, tradici zpochybňujících a nové možnosti výtvarného a výrobního zhodnocení skla objevujících postupů, ale žádný výrobce skla o ně neprojevil zájem.

Drahoňovský se nespokojil sesklárnami dodávanými vázami a poháry a od dvacátých let si tvary a výbrusy navrhoval sám. Příležitostně vytvářel skleněné předměty pro státní reprezentaci, kživotním jubileím osobností a událostem, a protože přibývalo domácích i mezinárodních, individuálních a kolektivních sportovních soutěží, stal se tvůrcem skleněných cen pro jejich vítěze. Tím podstatně rozšířil počet příležitostí k využití skla.

Zajímal se o sklo a glyptiku, ale nepřestal vytvářel ani další sochy, a když žákům korigoval práce ve skle, trval na zhotovení sádrových odlitků, aby mohl posoudit vyrytý reliéf přesto, že o rozdílech mezi tradičními sochařskými materiály a sklem věděl a proto zdůrazňoval, že sklo je hmota, která absorbuje paprsky, láme je, tříští anebo seskupuje, plná reflexů a skvělých světel, materiál, který má stín na straně světla a světla na straně stínu, jenž převrací zákony plastiky a nutí umělce knovým pracovním metodám.

Počátkem třicátých let se spolupracovníky vytvořil první rytiny na skleněných plaketách. Obdivoval tzv. Portlandskou vázu jako vrchol starověkého sklářského umění a usiloval o její moderní pokračování. Experimentoval srytinami vsilných vrstvách vícekrát barevně přejímaného skla. Doufal, že sním dosáhne podobných efektů jako sbarevnými vrstvami drahokamů, ale stak neprůhledným sklem, jaké mu sklárny dodávaly, to možné nebylo. Spokojil se s kompromisním, ale výtvarně zajímavým řešením, totiž se sochařsky modelovaným vysokým reliéfem. Ve druhé polovině třicátých let se dočkal vbílém přetahu na černém pozadí provedené reliéfní rytiny Oblaka a hvězdy, vbílém přetahu na modrém pozadí provedené alegorie Žní, váz Po koupeli I a II a dalších.

Od dvacátých let bylo Drahoňovského působení na Umělecko-průmyslové škole spojeno spřípravou rytců skla a drahokamů, ale studovali u něj také později úspěšní sochaři a keramici.

Na české výtvarné scéně se od dvacátých letech objevovali první rytci-výtvarníci jako tvůrci návrhů i jejich samostatní realizátoři. Přednostně se o výtvarnou stránku sklářské tvorby zajímali vdobě, kdy se na sklo dívalo „jen“ jako na užité umění a posuzovalo podle jeho praktičnosti. Ryté poháry, vázy a objekty nebyly „praktické“, ale dekorativní. Drahoňovský a žáci je poprvé signovali a tím dávali na vědomí, že je třeba chovat se knim stejně jako kobrazům a sochám. Jejich neopakovatelné sklo se mělo stát po malířství a sochařství další výtvarnou disciplinou, ale zatím byli na začátku cesty, kterou završili až čeští sklářští výtvarníci o dvě tři generace mladší.

*

V„pravěku“ autorské sklářské tvorby se profesor Drahoňovský zasloužil nejdříve pololegálním, později na milost vzatým, ale nepříliš podporovaným rozhodnutím o zahájení za samozřejmost dnes považované vysokoškolské přípravy sklářských výtvarníků a tím také o návrat českého uměleckého skla na světovou sklářskou scénu.

Nezapomínejme na to!



 

25.8.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Potravinářství - Potravinářství Řezník, uzenář 22 000 Kč

Řezníci a uzenáři PRACOVNÍK/-CE VÝROBY- MÍCHAČ/-KA. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 22000 kč, mzda max. 27000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: PRACOVNÍK/-CE VÝROBY- MÍCHAČ/-KA, , V případě zájmu kontaktujte paní Ing. Veroniku Klusákovou, na e-mailové adrese:v.klusakova@masojicin.cz , telefonním čísle: +420 721 952 109 ( 8.00- 14.00 hod.), případně osobně na adrese pracoviště : Konecchlumská 1075, Jičín, , Jedná se o pracovní poměr na dobu 1 roku s možností prodloužení na dobu neurčitou., , Požadavky:, 1 pracovník/pracovnice trvale na ranní směnu od 6.00 hodin., vyučen v oboru , praxe na obdobné pozici min. 3roky, , Zaměstnanecké výhody: , zaměstnanecká karta s finančním bonusem a slevou na nákup firemních výrobků. Pracoviště: Maso jičín s.r.o. pracoviště, Konecchlumského, č.p. 1075, 506 01 Jičín 1. Informace: Veronika Klusáková, +420 721 952 109.

Gastronomie - Gastronomie Pomocníci v kuchyni 14 000 Kč

Pomocníci v kuchyni PRACOVNÍK/PRACOVNICE PRO POMOCNÉ PRÁCE V KUCHYNI A V PROVOZU HOTELU A RESTAURACE. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Pružná pracovní doba, úvazek: . Mzda min. 14000 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: PRACOVNÍK/PRACOVNICE PRO POMOCNÉ PRÁCE V KUCHYNI A V PROVOZU HOTELU A RESTAURACE - Pracoviště Grandhotel Praha v Jičíně ., V případě zájmu volejte v době od 12:00 do 18:00 hod na tel.: 606485748 p. Gabriel nebo posílejte životopisy na e-mail: info@grandhoteljicin.cz., Požadujeme min. základní vzdělání, výhodou znalost ukrajinské kuchyně, samostatnost, smysl pro pořádek a čistotu, pracovitost, zodpovědnost, zdravotní průkaz, flexibilita, pečlivost. Nabízíme PP na dobu určitou, pružná pracovní doba (4 hod na snídaně, 2 hod na oběd, 4 hod na večeře v jeden pracovní den), bez možnosti ubytování na hotelu., Vhodné i pro cizince na pracovní povolení.. Pracoviště: Cf invest spol. s r.o.- grand hotel praha v jičíně, Husova, č.p. 310, 506 01 Jičín 1. Informace: František Gabriel, .

Výroba - Výroba Manipulační dělníci ve výrobě 19 000 Kč

Manipulační dělníci ve výrobě Dělník/ce do výroby - prac. Hořice v Podkrkonoší. Požadované vzdělání: nižší střední odborné. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 19000 kč. Volných pracovních míst: 15. Poznámka: Pracoviště: Průmyslová č.p. 1128, Hořice v Podkrkonoší. Nástup ihned, Hledáme zodpovědné a manuálně zručné pracovníky (muže i ženy) do výrobní haly na montáž jízdních kol. Praxe v oboru není podmínkou. , Úkolová mzda na základě počtu smontovaných kol, min. od 24.000 Kč.. Pracoviště: O l p r a n spol. s r. o. - prac., Průmyslová, č.p. 1128, 508 01 Hořice v Podkrkonoší. Informace: Ivana Ševčíková, .

Gastronomie - Gastronomie Pomocníci v kuchyni 120 Kč

Pomocníci v kuchyni POMOCNÁ SÍLA DO KUCHYNĚ. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Dělené směny, úvazek: . Mzda min. 120 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: POMOCNÁ SÍLU V KUCHYNI, V případě zájmu volejte na tel.: 605 453 795 nebo se dostavte osobně na pracoviště., Nabízíme: mzdu Kč 90,- čistého, zaměstnání na dobu neurčitou, oběd a večeře zdarma.. Pracoviště: Michal žižka - pracoviště restaurace bohema, náměstí Jiřího z Poděbrad, č.p. 157, 508 01 Hořice v Podkrkonoší. Informace: Michal Žižka, +420 605 453 795.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Postřehy z pátku.
10

Napsali jste nám: Dokufest na dvorku

Požár zámku v Horním Maršově.
AKTUALIZOVÁNO
51

Barokní zámek v Horním Maršově pohltily plameny, střecha i věž jsou zničené

Rekord pokořen! Horský nosič ze Slovenska vynesl na Sněžku 165,5 kilogramu

Pec pod Sněžkou – Slovenský horský nosič Vladimír Hižnay donesl na nejvyšší tuzemskou horu rekordních 165,5 kilogramu. Extrémní vynáška nákladu, kterou překonal dosavadní historické maximum, mu přitom trvala pouhé 2 hodiny a 29 minut.

Po roce se vrátila Hrubá pouť. Nabízí atrakce i kulturu

Nová Paka - Centrum města po celý víkend žije tradiční Hrubou poutí. Náměstím blikají barevná světla, co pár metrů, to jiná hlasitá hudba, které místy konkuruje křik návštěvníků adrenalinových atrakcí.

Koncem týdne se ochladí, pak se znovu vrátí letní teploty

Nadprůměrně teplé počasí vydrží minimálně do konce srpna a zřejmě i v první polovině září. Koncem příštího týdne se sice ochladí na dvacet až 25 stupňů Celsia, do konce letních prázdnin ale teploty znovu porostou. Už ale asi nepřekročí tropickou třicítku jako v uplynulých týdnech. 

Na Rychnovsku je stále jen procento lidí bez práce

Rychnova nad Kněžnou - Počet nezaměstnaných lidí se v hradeckém kraji v červenci zvýšil – ale jen velmi nepatrně. Krajská pobočka úřadu práce jich ke konci měsíce evidovala celkem 8643, což bylo o 476 více než v červnu.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT