Co můžete na adresu Petra Kříže prozradit, jaký je po charakterové stránce? Na mě osobně – soudě podle prvních dílů – působí dost sympaticky a nekonfliktně.
To je dobře, že na vás Petr působí právě takhle. Protože je to skutečně zásadový muž s velkým smyslem pro spravedlnost. A proto děla práci, kterou dělá. A tak neváhá zakročit a nabídnout pomocnou ruku tam, kde vidí bezpráví.
Budete mít v seriálu co do činění i se zvířaty, když už jsme jeho prostřednictvím v zoo? A obecně vzato - je pro vás toto prostředí nějakým způsobem přitažlivé, milé, chováte třeba nějaké zvířátko?
Ano, máme doma kočičího puberťáka Ruské modré kočky. Takže i když se v seriálu do styku se zvířaty moc nedostanu, doma mi to náš kocourek bez problémů vynahradí.
Zeptám se i na vaše pocity z natáčení, na praktickou stránku věci… Svěříte se s nimi? Tvůrcům se zjevně podařilo dát dohromady tým skvělých herců. Jak se vám v něm koexistuje?
I když už mám něco za sebou, nový kolektiv vždycky vyžaduje, aby si na sebe všichni vzájemně zvykli. A navíc, točíme na tři kamery, což pro mě byla novinka, takže mi dávalo občas zabrat, abych stál na správném místě. A co se týče kolegů, nejvíc si považuju dobrých vztahů s Ludmilkou Molínovou a Terezou Brodskou, protože to jsou dámy, které mě inspirují pokaždé, když jsou na place.
Dobře vás známe i z jiných seriálů, například z První republiky, kde jste ztvárnil Freddyho Valentu. Máte rád „dobovky“? A bylo pro vás toto prostředí něčím lákavějším, nebo je vám to jedno a zajímá vás čistě role, kterou hrajete?
U První republiky to bylo intenzivnější o to víc, že to byla moje první seriálová role. Ale máte pravdu, že dobovka je vždycky něco speciálního. To ale samozřejmě neznamená, že seriál ze současného prostředí je pro mě méně atraktivní. Zkrátka, pro mě je stejně vždycky nejdůležitější, kdo za tím kterým projektem stojí, jaký je kolektiv a jaká během natáčení panuje atmosféra. Protože to se pak, chtě nechtě, podepíše i na výsledku. A protože na ZOO se máme rádi, snad i diváci se na nás budou rádi dívat.
Dá se říct, zda je pro vás jako herce víc natáčení, nebo hraní na divadelním jevišti? Spoustu rolí jste vytvořil v Městském divadle Brno – to už je minulost? A čeká vás nějaká divadelní výzva?
Každá věc má svoje, jsou to rozdílné disciplíny. Vnímám to tak, že pro herce je obohacující a stimulující měnit prostředí před kamerou a pak hrát třeba na jevišti. Obojí totiž vyžaduje rozdílný přístup a jiný energetický vklad. Ta změna je osvěžující a člověk tak rychle neupadne do stereotypu. A když se ptáte na Brno, před čtyřmi lety jsem se přestěhoval do Prahy a ještě před tím už jsem v Brně několik let nepůsobil. Byla to krátká, ale zato intenzivní kapitola. A divadlo vnímám jako svoje kořeny, takže bych moc rád zase nazkoušel nějakou novou divadelní premiéru.
Od dětství jste se aktivně věnoval i tanci a zpěvu, zúčastnil jste se mistrovství ČR v latinskoamerických tancích a ve stepu. Je pro vás tanec něco, co vás stále baví a čemu se věnujete?
Tanec je vášeň, takže z mého života jen tak nezmizí. Nezměnilo se to ani ve chvíli, kdy jsem před lety přestal pravidelně trénovat. A když můžu tančit v divadle, nebo jen tak v osobním životě, pokaždé si to užívám.