Naopak, začali chodit, kromě pozvaných účastníků soutěže, i občané jičínští a ti přišli vskutku „na kulturu", což je míněno pochvalně. A to ani nevěděli, kolik lahůdek, nejen kulturních, bude k dispozici. O přestávce postávali nad krabicemi nesměle, zdali smí.

O co jde
A tohle všechno připravila rodina Francova a pár přátel. Mezi ně patří i jičínská knihovna, která je už deset roků hostitelem Slepice a paní ředitelka Jana Benešová letos zahrála si i jako moderátorka. Ale všechno ostatní obstaral zubní doktor a spisovatel Václav Franc, zvukař Martin, taky z rodiny.
A samozřejmě Řehečské kvarteto, které za svůj vznik Slepici vděčí. Všichni bez honoráře a bez jakékoli dotace. Skvělý příklad, že když se chce … .

Však třeba vysvětlit nezasvěceným: Řehečská slepice je literární soutěž, jejíž hlavní téma je humor. Je celostátní, kupříkladu hlavní vítěz, Jiří Němec, si přijel pro svou cenu až z Žerotína u Litovle. Čtyřiadvacet účastníků zaslalo celkem 44 prací ve třech kategoriích. Deset bylo básnických, 17 v kategorii prózy a dalších 17 bylo písňových textů.

Pořadatelé připravili a soutěžícím rozdávali sborník oceněných prací, Řehečské noviny a pestrý program. Ten obstaral hlavně Václav Franc, který se převtěloval z profesora Hybrise ve znalce hudby i jiných oborů.

Na závěr pustil i ukázku nahrávky symfonie Má Řeheč, kde, patrně prvně v hudebních dějinách, bylo hlavním nástrojem kdákání slepic. Ostatně jeho doporučení, že v hudebních sálech by měla být cedule Ticho léčí (vysvětlil, že absolutně, tedy žádný zvuk), stojí za zvážení.

Hlavní cenu si odvezl Jiří Němec za povídku Letos bylo hodně jablek.

Mezi oceněnými byly i domácí – dvě členky Literárního spolku při Knihovně Václava Čtvrtka.

Zlata Zákoutská vyhrála kategorii Písňový text a Ilona Pluhařová dostala třetí cenu za báseň Óda na moderní svět.    Bohumír Procházka