Třicetiletá válka - jeden z nejdéle trvajících a nejničivějších dějinných konfliktů. Bojovalo v ní mnoho mužů různého společenského postavení z mnoha zemí Evropy. Na velitelských postech jednotlivých armád se během průběhu bojových operací vystřídala řada významných osobností soudobého vojenského světa. Mnohé z nich spojily svůj osud se službou pod prapory císařské armády. Posléze se jim dostalo odměny v podobě získaných statků v zemích Koruny české.

Jedním z mužů, které válečná fortuna vyznamenala svojí přízní, byl rodák z Tridentu Matyáš Gallas. Jeho vojenská kariéra se odvíjela ve stínu Albrechta z Valdštejna. Proto se nelze divit faktu, že na rozdíl od jeho předchůdce na postu vrchního velitele císařské armády, nebyla dosud tomuto muži věnována souborná monografie. Stalo se tak teprve nyní. Téma zaujalo rakouského historika Roberta Rebitsche a výsledek jeho badatelského úsilí mohou nyní posoudit i čeští čtenáři.

Historikové starších badatelských generací hodnotili Matyáše Gallase převážně negativně – jako neschopného vojáka se sklony k alkoholismu. Rebitschova publikace, doplněná o kapitolu věnovanou Gallasovým potomkům a jejich životním reáliím v Čechách – jejím autorem je Jan Kilián, nastiňuje záměr rehabilitovat celkový obraz Gallasovy osoby. Obsáhlý poznámkový aparát je důkazem autorova důkladného přístupu ke studiu archivních pramenů. Gallasova vojenská kariéra i jeho soukromý život jsou tak zmapovány pod značným drobnohledem.

Kniha o Matyáši Gallasovi.Mnoho informací obsahují pasáže věnované vojevůdcově rodovému původu a jeho pomaleji se rozvíjející vojenské kariéře. Přesvědčivě jsou vyvrácena některá klišé vzniklá zřejmě příliš striktním studiem pramenné základny těmi historiky, kteří se dříve osobou císařova generála zabývali. Autor fakticky dokládá Gallasovy schopnosti uplatněné při speciálních vojenských operacích. Obléhání opěrných bodů nepřítele – měst, hradů či pevností bylo silnou stránkou generálova vojenského umění. Rozborem polních tažení je dokázána Gallasova poněkud menší úspěšnost v bojových akcích vedených v otevřené krajině. Tím se autor dostává do určitého rozporu. Objektivním přiznáním generálových značných nedostatků v taktickém uvažování si protiřečí s argumenty,nalézajícími se na úvodních stránkách publikace, kterými deklaruje záměr prokázat dosud mnohá negativní hodnocení činů tohoto aristokrata jako neopodstatněná.

Přesvědčivě jsou dokázány Gallasovy společenské konexe mající vazby přímo k osobám císařů Ferdinanda II. a jeho syna a nástupce Ferdinanda III. Autor nezpochybňuje podíl Albrechta z Valdštejna na pozvolném kariérním vzestupu Matyáše Gallase, ale reflektuje skutečnost, že právě přízeň obou panovníků ovlivnila, po Valdštejnově zavraždění, dvě okolnosti - získání části jeho majetku, jednalo se o panství Frýdlant a Liberec, i jeho jmenování do čela císařské armády. Vzhledem ke stále se měnící bojové situaci byl Gallas po ukončení svého prvního generalátu povolán na stejný post, navzdory střídavě úspěšným výsledkům své velitelské činnosti, ještě dvakrát.

Poměrně značný prostor je věnován též reáliím generálova soukromého života i situaci na jím vlastněných panstvích. Dokumentována je korespondence mezi ním a jeho úředníky, neboť se na svých českých statcích Matyáš Gallas, vzhledem ke své časté přítomnosti u armády, příliš nezdržoval. Text knihy je doplněn černobílými fotografiemi a barevnou obrazovou přílohou. Na snímcích je možné spatřit i památkové objekty, které byly jeho majetkem. Nejvíce prostoru je věnováno hradnímu a zámeckému komplexu ve Frýdlantu i v něm shromážděným sbírkovým předmětům dokumentujícím život Matyáše Gallase a jeho potomků. Poněkud překvapivě nebyl do výběru reprodukovaných uměleckých děl zařazen portrét Antonína Pankráce Gallase, jehož autorem je Karel Škréta.

Přestože bylo určení osoby portrétovaného v nedávné době zpochybněno, bylo by užitečné zařadit do knihy reprodukci tohoto obrazu pro porovnání s jinou podobiznou výše jmenovaného generálova syna, kterou lze spatřit ve stejném objektu a malovanou autorem nedosahujícím Škrétových uměleckých kvalit. Její vyobrazení lze v publikaci nalézt. V souvislosti s vyobrazením heraldických památek, které lze spatřit na gallasovských stavbách je v popiskách pod obrázky zaměněno odborné názvosloví – nejedná se o znaky Gallasů, ale o erby Gallasů – znakem je v heraldice označován prostý štít bez klenotu a tzv. honosných kusů, erbem je v heraldice označován štít doplněný těmito atributy.

Závěrečná kapitola pojednává o životě potomků Matyáše Gallase, jejich politické kariéře a uměleckém mecenátu. Značný prostor je věnován Janu Václavovi Gallasovi - neapolském místokráli a stavebníkovi Gallasova, resp. po vymření rodu Clam-Gallasova paláce v Praze. Zmíněny jsou i donace, poskytované členy rodu Gallasů duchovním institucím – jejich mecenášství je spojeno zejména s klášterním areálem a poutním kostelem Navštívení Panny Marie v Hejnicích u Liberce.

Vydání této publikace potěší veškeré zájemce o dějiny Třicetileté války. Historik Robert Rebitsch přistoupil ke zpracování tématu velmi poctivě. Výsledkem jeho úsilí je monografie, jejíž četba zanechává příznivý dojem. Přesto se nelze zbavit myšlenky, že autor svůj záměr zcela nenaplnil a ani naplnit nemohl. Pod zorným úhlem objektivní badatelské činnosti byl nucen potvrdit, že Matyáš Gallas byl vojákem spíše průměrných kvalit a značné záliby v požívání alkoholických nápojů.   Stanislav Vaněk