Recenze knihy Františka Dvořáka Okamžiky s umělci

Během desítek let jeho pedagogické činnosti jej poznalo velké množství lidí – studentů, kolegů i laických zájemců o výtvarné umění, kterým byl na zájezdech po světových muzeích a galeriích zasvěceným průvodcem. 

Jeho publicistická činnost je úctyhodná vždyť čítá více než sto odborných monografií i studií. A popularizaci kulturního dědictví se věnuje dosud. V paměti televizních diváků jsou zachovány pořady, ve kterých provázel milovníky umění po Karlově Mostě, Královské cestě, Pražském hradu, Pohořelci, Národním divadle či vzpomínal na své přátele z řad umělců – mistrů malířské palety i mistrů sochařského dláta.

Některé ze vzpomínek svěřil papíru a před několika lety napsal knihu memoárů nazvanou Můj život s uměním. Studnice vzpomínek pana profesora je velmi hluboká i proto se rozhodl pokračovat v jejich vydání. Jedním z nových titulů vydaných ve dnech konání Mezinárodního knižního veletrhu v Praze se tedy stala publikace s názvem Okamžiky s umělci.

Kniha je rozdělena do čtyř rozdílně velkých kapitol. V prvním tematickém okruhu, nostalgicky nazvaném To všechno odnesl čas, pan profesor vzpomíná na osobnosti, které již opustily tento svět. Před očima čtenáře defilují osudy malířů Vladimíra Komárka, Kamila Lhotáka, spisovatele Bohumila Hrabala, sochařů Josefa Václava Myslbeka a jeho žáka Otakara Španiela, kterého pan profesor poznal v začátcích své badatelské dráhy. Samostatný textový medailon je věnován Vincenci Kramářovi a jeho proslulé sbírce moderního francouzského umění. Hodnotu vyprávění pana profesora, který měl možnost tuto kolekci zhlédnout in situ v Kramářově majetku, lze docenit v okamžiku, stojíme-li před jejími plátny v expozici Národní galerie v pražském Veletržním paláci. Svět bohyně Thálie je v publikaci zastoupen vzpomínkami na Miloše Kopeckého a Miroslava Horníčka. Pan profesor se s oběma seznámil v jejich mládí. Cenné jsou textové pasáže, ve kterých zanechává svědectví nejen o Horníčkově, ale zejména o Kopeckého intelektuálním rozhledu tehdy ještě nezatíženém pozdějšími psychickými obtížemi.

Hovory s přáteli

Druhá část knihy obsahuje hovory s přáteli panu profesorovi z nejmilejších. Vladimír Suchánek a Adolf Born vzpomínají s nadhledem na veselé i vážné události týkající se světa umění v letech následujících po druhé světové válce. Milovníky animovaného filmu zaujmou pasáže, ve kterých Adolf Born vzpomíná na okolnosti vzniku večerníčku Mach a Šebestová a doceňuje autorský podíl animátora Miroslava Doubravy na jeho konečné podobě. Ze stránek knihy prosvítá ryzí přátelství obou mužů, které prověřily mnohé překážky.

V obou závěrečných částech publikace je věnován značný prostor těm, které pan profesor ovlivnil v jejich směřování. Režisér Jiří Menzel, grafička Michaela Lesařová – Roubíčková, z mladší umělecké generace fotograf Jiří Macht– vzpomínají na svá studentská léta a cesty za uměním po muzeích a galeriích. Nad jejich vzpomínkami vlaje červená šála pana profesora. Kdo se účastnil jím organizovaných výprav potvrdí - tento módní doplněk je více než symbolem.

Pan profesor je v duši stále mladý – při pohledu na Machtovy fotografie z italského pobytu v roce 2006, na kterých se zaujetím hraje kopanou lze vyslovit jeho fyzické kondici hluboký obdiv. Poslední stránky knihy jsou věnovány prostředí pivnice U Zlatého tygra. Za jejím stolem kdysi sedával Bohumil Hrabal a i dnes se na jeho počest schází v pravidelných termínech společnost jeho přátel, ve které pan profesor zastává nejvýznamnější místo.

Po četbě této svým obsahem hodnotné knihy lze pouze litovat méně důkladné redakční práce.Malíř Kamil Lhoták se narodil v roce 1912 a nikoli o sedm let později jak je uvedeno v příslušné stati. Sochař Otakar Španiel zemřel po třech měsících trvajícím ochrnutí dolních končetin v roce 1955. V textu je uvedeno, že věnování v knize, kterou profesoru Dvořákovi daroval v den, kdy se u něho tato nemoc poprvé projevila, bylo označeno datem 25. května 1954. Období tří měsíců tedy skutečnosti neodpovídá.

Pan profesor František Dvořák opět ve své nové knize dokázal, že i ve velmi zralém věku je tím ‚umění hořákem', jak jej kdysi nazval Joža Mrázek – Hořický. V jeho vzpomínkách defiluje mnoho lidí různých osudů. Někteří z nich po sobě zanechali výraznou stopu v české kultuře, jiní byli pouze nadšenými účastníky jeho zájezdů za poznáním dějin výtvarného umění, ale všichni na chvíle prožité s panem profesorem rádi a s úctou vzpomínají.  Stanislav Vaněk