Pokud jsou i s Murphyho pesimistickou nadsázkou špatné konce fatální, pak téměř liduprázdné letiště, zlomek slibovaných kapel, mizerné ozvučení a prachbídný servis už v první den nejsou žádným překvapením. Stane se, lze říci u špatných konců leckterého podnikání, které k úspěchu potřebuje kromě práce také velký kus štěstí.
Jenže …

Zdá se, že pořadatelé festivalu Happy Days spoléhali víc na štěstí než na dlouhou produkční práci před zahájením festivalu.

Ve chvíli, kdy na plakátech a v reklamních spotech slíbili pět set kapel a padesát divadelních souborů, měli mít prostě od pěti set kapel a padesáti divadelních souborů podepsané smlouvy a potvrzenou účast. Vyrobit plakáty se seznamem oslovených a pak – kdo přijede, přijede, je nesmírně nefér a zavání to podvodem na těch, kdo to měli zaplatit – tedy na divácích.

Dělá to tak sice ještě pár zdejších podvodníků, kteří na plakát načmárají jméno hvězdy, prodají lístky a pak místo nic netušící hvězdy nastrčí na pódium místního umělce, ale v rozměrech „největší letní megaparty v Čechách“, jak říkal jeden z reklamních sloganů festivalu, Hradec snad nikdo ještě nepodvedl. Organizátoři neberou mobily, jejichž čísla uvedli na festivalovém webu, po letišti bloudí pár lidí a z programového listu pro pět pódií se stal bezcenný papír.

Nebylo by divu, kdyby se potvrdily kuloárové dohady, že původně jedenáctidenní „megaparty“ potichu usne už čtvrtý den, tedy v neděli.
Happy Days!