Dojatý akademik totiž krátce před sobotním polednem obdržel prestižní titul čestného předsedy Pekařovy společnosti Českého ráje. Bylo to pro něj velké překvapení.

Společnost si profesora pozvala jako hosta své valné hromady. Dala mu za úkol, aby, ryze akademicky, zhodnotil, jakým způsobem se jeho životní zkušenosti promítly do historických prací.

Paměť šálí
Robert Kvaček v přednášce varoval kolegy, aby si dali pozor na své zážitky z události, o níž chtějí pojednat. „Každý je svědkem své vlastní existence. Historikové se potýkají se svědectvími, svými, rodinnými i hospodskými. Ty ale musí hodnotit. Chybou je, když si někdo vyslechne pamětníka a jeho slova chápe jako nejdůvěryhodnější informaci. Druhému pak řekne: Co vy o tom budete mluvit, když tohle mi sdělil pamětník a je to tedy příběh ze života. Naopak, historici musí být svědci svědků. Získávají svědectví, ale hodnotí je a samozřejmě se dostávají s pamětníky do konfliktů," varoval slavný vědec před šalebností lidské paměti.

On sám zažil druhou světovou válku a ve své přednášce zmínil i zmatení malého chlapce, který jednoho dne před školou potkal německé vojáky. Byl překvapen, když viděl svého učitele plakat.

Skromný historik
Čestné členství v Pekařově společnosti přijal z rukou kronikářky Evy Bílkové. „Budou se mi třást ruce, až cenu budu odpoledne ukládat. Protože, proč já, když je nás hodně?" poděkoval s pokorou.