Platily tyto ovace veletoku nezničitelných melodií a rytmů cikánské hudby? Nebo byli adresátem oněch spontánních výbuchů prostě Pavel Šporcl a Romano Stilo ? To, co opravdu zaujalo, strhlo a pohltilo, byla skvělá atmosféra závěrečného koncertu jarního festivalového cyklu Foerstrových dnů v Libáni.
Překvapivý začátek nostalgické melodie sólových houslí zvolna vplynul do žhavosti rusko-maďarsko-rumunských šlágrů, zajímavý pohled Pavel Šporcl nabídnul do světa několika klasiků v cikánském balení. Slyšeli jsme Sarasateho Cikánské melodie, Brahmsův pátý Uherský tanec, Chačaturjanův Šavlový tanec i jímavou melodii z filmu Schindlerův seznam.

Pavel Šporcl vyloudil ze svých „ modrých“ houslí takovou nostalgii, žhavost a technické griffy, že se tajil dech. Hrál elegantně, přitom dravě se závratnou technickou dokonalostí, s očekávanou dávkou lehkosti stejně jako jeho hosté, romská kapela Romano Stilo. Skutečně pozoruhodný výkon podal zakládající člen kapely a virtuózní hráč na cimbál František Rigo st. Myslím, že všichni členové Romano Stilo prokázali, že jsou výborní muzikanti, a jejich výkon jako celek byl skutečně pozoruhodný.

Úspěch celého večera, obohaceného ještě Šporclovým neformálně vtipným, až familiérním průvodním slovem, byl zcela zasloužený. Shrnuto – koncert se stal lahůdkovou oslavou melodického bohatství Gipsy Way a nástrojové brilance sólisty i jeho kapely. (Zdeněk Vokurka)