Expozice v Jízdárně Pražského hradu je pojata s cílem představit reprezentativní výběr malířských děl vzniklých v rozmezí od počátku devatenáctého až po počátek dvacátého prvního století. Ve třinácti sekcích, věnovaných klasicismu, romantismu, Haushoferově krajinářské škole, nástupu realismu, malířským podnětům ze zahraničí, Mařákově krajinářské škole, symbolismu, secesi, krajinářům tradiční realistické linie, imaginace a surrealismu, Devětsilu, civilismu, obrazům autorů v rámci své tvorby považovaných za solitéry a také spolku S. V. U. Mánes či dílům z oblasti kresby, grafiky a akvarelu, je vystaveno více než 550 obrazů a téměř 100 kreseb.

Instalace obrazů
Ve značně zhuštěné instalaci (obrazy jsou mnohde umístěny těsně vedle sebe a zároveň ve třech řadách nad sebou) před zrakem návštěvníka defiluje reprezentativní výběr obrazů slavných malířů. Lze ocenit, že kromě známých děl, byť zde všechna nejsou zastoupena, byl na výstavu zapůjčen relativně velký počet pláten ze soukromých sbírek – jedná se o díla zřídka veřejně prezentovaná. Návštěvník je doslova zahlcen barevnými vjemy. Volbou instalační koncepce obrazy nemají, až na výjimky, tolik prostoru, aby mohly být viděny jako jednotliviny. Celkovému pojetí výstavy to neubírá na atraktivitě, ale poněkud je ovlivněn didaktický přehled.

Během prohlídky lze spatřit několik neobvyklostí. Poněkud překvapivé je zařazení Mikoláše Alše do řad malířů – krajinářů, neboť byl především autorem obrazů s tematikou českých dějin, mytologie či národopisu. Na jeho dílech byl motiv krajiny vždy umístěn do druhého plánu – na výstavě lze vidět např. obraz Břetislav a Jitka (Západočeská galerie v Plzni), na kterém Mikoláš Aleš namaloval okamžik Jitčina únosu Břetislavem. S výjimkou fragmentu klášterní budovy, ze které Břetislav s Jitkou vyjíždějí do neznáma, je vše podřízeno mytologickému, ale nikoli krajinnému motivu.

V expozici Jízdárny Pražského hradu není zastoupen Emanuel Solomon Friedberg – Mírohorský – ve druhé polovině 19. století byl tento malířský autodidakt autorem mnoha vedut Prahy, resp. jejích čtvrtí i míst v jejím okolí, která mnohdy namaloval s přesností dokumentaristy. Největší soubor jeho obrazů se nalézá ve sbírkových fondech Muzea hlavního města Prahy, a proto se opomenutí tohoto malíře a jeho nezařazení do celkového kontextu české krajinomalby jeví zvláštní.

Pocta krajině
Výstava Má vlast – pocta české krajinomalbě se vyznačuje poctivým přístupem a důkladností těch, kteří jí připravili. Nutné je vysoce hodnotit včlenění německy mluvících malířů, rodáků z Čech, jako byl např. Vilém Riedel, do celkového pojetí tohoto tématu. Přehlídka tvorby krajinářských mistrů je tak plně reprezentativní – instalaci expozice by přesto prospělo snížení celkového počtu vystavovaných obrazů, tím by bylo získáno více prostoru pro prezentaci malířských děl jako jednotlivých exponátů.

V případě, že druhá část výstavy obsahuje práce krajinářů, jejichž zastoupení v Jízdárně Pražského hradu by mělo být relevantní, ale nestalo se tak, pak by takto získaný prostor také přispěl k větší obsahové vyrovnanosti mezi oběma částmi tohoto kulturního projektu.   Stanislav Vaněk