Aby ne, vždyť Johannes doktor Faust má tragiku napsánu už v nadpisu. Barevný dřevoryt se k dílu náramně hodí. Je pracný, náročný na spoustu člověčích dovedností, a ve svém výsledku, po dokončení tisku listu, pak poněkud náročný na pochopení. Na „přečtení" celého jeho obsahu. Ne nadarmo sám autor napsal: „To, že je obraz dobrý, a to že má někdo z publika zájem se jím zabývat a prohlížet si ho, jsou dvě různé věci, které se bohužel často v životě nepotkávají." Kdo vydrží a zkoumá, ten neolituje.

U obrázku Fausta a Mefista vybavil se mi Josef Váchal. Nejen tematicky, ale i …, jak to říct, kvalitativně. Jistě, barevné dřevoryty jsou si svým způsobem podobné. Ale tady je podoba ještě o řád vyšší. Ne, Marku, nechci tím povědět, že jste od Váchala opisoval. To se ani nedá. Jistě se i stává, že obrazy dvou malířů jsou si něčím podobné. Tady je však ona podobnost jaksi vnitřní. I námětem. Nevím, možná souznění určité, je ten správný výraz.
Proč takto? Inu, Váchalovy Studeňany a vaše Křelina zase není tak vzdálená. Tady jakési siločáry nemůžou být vyloučeny. Propojení v čase možné není, Josef Váchal je už víc než čtyřicet roků na pravdě. … Ale musíme na to přijít, to vědět?

Strana galerie Radosti v knihovně Václava Čtvrtka, která je protilehlá ilustracím k Faustovi, je z jiného soudku. Jiné jsou i ukázky z dalších knížek, které ilustroval. Dobré je taky podívat se na desky, z kterých obrázky vznikaly.

Knihovna mění výstavy každý měsíc. Je skvělé, že na září přinesla cosi jiného než v minulosti. Tisky Marka Hofmana si zaslouží být viděny. ⋌Bohumír Procházka