Nočním lehátkovým vlakem jsem pokračoval do centra buddhismu ve městě Bódhgaya ve státě Bihár. Je tu mnoho cihlových chrámových komplexů a klášterů, kde jsem se snažil s ostatními poutníky obcházet stúpu a tak, jako to dělají oni, z kliků a dřepů se postavit a to vše opakovat až do úplného vyčerpání.

Další den jsem se přemístil do jednoho z nejstarších měst světa, nejposvátnějšího hinduistického města Indie Váránasí, města ghátů, což jsou schody do posvátné řeky Gangy, kam vstupují hinduisté, aby je řeka očistila od hříchů, a v jejich těsném sousedství vhazují do řeky mrtvé, zpopelněné na hranicích na témže břehu. Rikšou jsem odjel další den do 15 km vzdáleného Sarnáthu, místa prvního kázání Buddhy.

Další zastávka na mé poutní cestě po posvátných místech Indie byla v Khadžuráhu, kde se zachovalo 25 pískovcových bráhmanských a džinistických chrámů z 10. století s erotickou výzdobou. Městu se též říká Kámasútra v kameni.

Čtvrté zastavení jsem měl v malém poutním městečku Órčha, kde jsou zachovalé paláce a chrámy zasvěcené Bohu Rámovi. Protéká zde čistá bystrá řeka, kde jsem se i vykoupal a slunil /dnes tu nikoho blízko nepohřbívali/. Teplota se zde stale pohybuje kolem 30°C a obloha je bez jediného mráčku.
Dnes v neděli už jsem ve městě Ágra, kde je asi nejznámější indická památka Tádž Mahal, jeden ze sedmi divů světa, nádherná mramorová hrobka oblíbené manželky císaře.

Indie dodnes žije svými tradicemi starými čtyři tisíciletí. Je to stát s rozmanitou a idylickou společností. Nikde na světě není větší přelidnění. K tomu velké teplo, hodně prachu, odpadků, potících se lidí, neustálý hluk, randál motorů a stalé troubení klaksonů a houkání lokomotiv. To jsou běžné životní podmínky, v nichž lidé musí žít, pracovat, spát, hádat se, žebrat a krást. Žádný rikša, autobus nebo vlak není tak nabitý, aby se tam nevešli další lidé. A tak si říkám – kolik zbytečného prostoru máme doma.

Na cestě po Indii si znovu uvědomuji, v jak krásné zemi a blahobytu v Jičíně žijeme a jak někdy málo si toho někteří z nás váží.
Těším se na návrat, neboť po skoro měsíci mimo domov se mi pokaždé stýská po rodině, po přátelích a pořádném českém pivu.
Zdraví vás Ivan Pírko