Pedagog Ivo Chocholáč se domnívá, že minulost je nejlépe připomenout příběhem. „Dělali to tak naši předci; věděli, že pokud se s ním posluchači ztotožní, nebudou tak náchylní k tomu opakovat chyby svých předků. Příběhy vedly a vedou k tomu, aby přežil rod, kmen i národ a nevstoupil znovu do stejných vod, i kdyby jejich protagonista sebelépe vyhrával na svou flétnu. Takové příběhy mají ale tendenci se znovu zpřítomňovat a proto je nutné právě v této době je připomínat. Proto jsme k nám na čtvrtek pozvali historika, spisovatele, hudebníka a básníka Petra Placáka, aby nás seznámil s příběhem svého předlistopadového nezávislého hnutí České děti. Bude jej vyprávět a pustí i dokumentární snímek, který je součástí projektu Člověka v tísni Příběhy bezpráví," popisuje blížící se akci Ivo Chocholáč a pokračuje.

„Nechceme listopad ´89 našim dětem nějak glorifikovat, ani jej připomínat jako velké výročí, chceme jen skrze jeden z mnoha příběhů připomenout jistá úskalí, ve kterých se ne občan, ale ovládnutý dav může znovu ocitnout. Myslíme si totiž, že postavit se proti bezpráví není podmíněno věkem ani politickou příslušností. Důležité je nebát se a vyjádřit svůj občanský postoj, a to chceme, aby České děti českým dětem předaly. Občanské společnosti se totiž bojí jen ten, kdo si nevěří nebo má sám se sebou problém. Věříme, že vypravěče příběhu jsme zvolili dobře, lépe je naslouchat lidem neuchopitelným se smyslem pro osobitý humor, skrze které jako by slova sama plynula. Domníváme se, že takový náš vypravěč určitě je."

Jen na okraj, v květnu roku 1988 České děti zveřejnily manifest Návrat krále, v němž stojí: „Království není vláda menšiny na úkor většiny či vláda většiny na úkor menšiny, království není vláda několika tisíc hrabivců, samozvanců, darmožroutů a parazitů země a národa. Království je posvátné. Jsme však přesvědčeni, že vláda nemusí mít, ba nemá mít žádný politický program – buď je dobrá nebo špatná. Jestli se někdo sám o sobě cítí komunistou či demokratem, je to jeho věc. Navrhujeme přechod politických stran do oblastí kulturně zábavných či mezi charitativní sdružení apod."

Tehdejší státní moc jako by nevěděla, co si s tímto manifestem počít a dokonce jej zveřejnilo i tehdejší Rudé Právo, aby zdiskreditovalo opozici v očích veřejnosti, mělo to však opačný účinek. Protože když se i ty nám „nejbláznivější" věci myslí opravdově, tak zcela určitě nezůstanou bez odezvy a promluví.

Jak dosvědčuje i Petr: „Vždycky říkám, že největší legrace je, když to člověk myslí vážně." A nakonec není v tom poselství Českých dětí i něco nadčasového a tím pádem i aktuálního pro dnešní dobu?    (ich)