Kolekce unikátních mistrovských nástrojů pochází ze soukromých sbírek několika evropských zemí.

Vzácné kousky

„K nejzajímavějším kouskům patří například housle mistrů Kašpara Strnada, Ferdinanda Augusta Homolky a nádherné housle Giuseppa Fioriniho,“ říká o výstavě Jaroslav Svěcený, který je autorem tohoto výjimečného projektu.

Místo mezi výjimečnými nástroji mají také dvoje housle z dílny světoznámého hradeckého mistra houslaře Vladimíra Pilaře (1926–2008) a jedny z rukou jeho syna Tomáše, který v hradeckém ateliéru pokračuje v rodinné houslařské tradici.

„Tatínek je postavil v v letech 1962 a 1963,“ říká Tomáš Pilař. „Oba nástroje vlastní Jaroslav Svěcený. Pocházejí z takzvané zlaté periody, jak říkám jeho práci ze šedesátých let. Tatínek byl plný tvůrčích sil a jeho nástroje z této doby patří k tomu nejlepšímu v historii českého houslařství. Výjimečné jsou v dokonalosti provedení i mimořádným lakováním. Nástroj, který mám na výstavě já, je z roku 1987 a stavěl jsem ho pro koncertního mistra Sukova komorního orchestru Miroslava Kosinu.“

Jako oko v hlavě

Housle Vladimíra Pilaře z roku 1963 vzal do rukou Jaroslav Svěcený také ve středu, při zahajovacím koncertu v předvečer výstavy. „Oboje pilařovky mají mimořádný, špičkový zvuk,“ řekl v této souvislosti Jaroslav Svěcený. „Však za mnou po vystoupení přišla řada ohromených kolegů muzikantů. Takový nástroj se opravdu nerodí každý den a já oba kousky pečlivě chráním jako oko v hlavě.“

Vzácné housle Jaroslava Svěceného se mají opravdu jako ve vatě. „Na přepravu takových vzácných nástrojů mám speciální pancéřovaný futrál s klimatizací, která uvnitř udržuje stálou teplotu a vlhkost vzduchu.“

Tradice žije

České houslařství má za sebou velmi úspěšnou tradici sahající do sedmnáctého století. Výstava v pražském Obecním domě je mimo jiné velkou poctou těm, kteří slávu českých mistrů houslařů šířili a šíří daleko za hranicemi.

„V dnešní době je česká houslařská špička sice nepočetná, ale patří k tomu nejlepšímu v celosvětovém měřítku,“ říká na toto téma pětapadesátiletý Tomáš Pilař. „Kolega Jan Špidlen zvítězil před několika lety v nejprestižnější houslařské soutěži Triennale internationale di Antonio Stradivari v italské Cremoně. Já jsem obdobného úspěchu dosáhl hned na prvním Triennale v Cremoně v roce 1976. Je potěšitelné, že se v poslední době prosazují i někteří mladí čeští houslaři, kteří si musí vydobýt své pozice bez rodinných tradic, což je těžší a trvá to léta.

Houslistická veřejnost bývá povětšinou dost konzervativní a tradicionistická. Proto stále zaznamenáváme takovou oblibu starých nástrojů. Prosadit se s novými je naproti tomu velmi těžké. Konkurence ve světě se v posledních letech citelně zvýšila i v našem oboru, nicméně jsem nesmírně rád, že česká houslařská špička tomu čelí se ctí,“ uzavírá Tomáš Pilař.