Petr Heber představuje ve výstavní síni v Dobrušce nejen své práce, ale i díla dcery Patricie Heberové – Machaté a vnuček Dominiky a Vanessy. Je pochopitelné, že děvčata pod vlivem rodinného prostředí malují, i když u vnuček jde převážně, jak říká Petr Heber, o polohu dekorativního akvarelu či pastelu v tónech s lyrickou náladovostí.

Dcera Patricie vystudovala konzervatoř pro lidovou tvorbu a umělecká řemesla a věnuje se vesměs poeticky exponovaným květinovým zátiším. Jejich prostřednictvím k nám přináší autorka klid a ticho, radost z díla vytvářeného přečasto za panujícího chaosu televizních zpráv, otřásajících každým trochu citlivým člověkem. Kolekce prací vyzrálého umělce, jakým Petr Heber je, ale i jeho dcery a vnuček, je příkladem nepopiratelného pozitivního vlivu rodičů na děti a jejich směřování v životě. U Dominiky zprvu koníček a láska k výtvarnému umění přerostl ve studium designu a naznačuje i další profesní směrování.

Petr Heber vystavoval svá díla v opravdu roztodivných prostorách od klasických prodejních galerií, jako tomu je v Německu, přes sklepní prostory až po mramorový sál zámku Karlova Koruna. Tam výtečný hipolog a fotograf, vášnivý milovník starokladrubských koní Norbert Záviš řekl: „Ono živé umění, bez ohledu na to, kdy vzniklo, nemůže dopadnout špatně. A Mistr Heber takové živé umění vytváří."

Jsou zde artefakty, které vyvolávají na tvářích úsměv, a už za to by měl dostat Petr medaili podobnou té, kterou dávají polské děti svým kumštýřům a kterou dostal například i Radek Pilař, jenž si Petrovy práce nesmírně vážil a požádal ho o instalaci, dnes žel již zaniklé, výstavky svých děl v Jičíně. Ostatně i to je výrazným znakem osobnosti Petra Hebra, že dovedl posloužit svou invencí a umem jiným umělcům, jako to bylo v případě tvůrce nádherných asambláží, videoartu a samozřejmě postaviček Rumcajsovy rodinky. Přestože se Petr vyznačuje velikou dávkou specifického a tolik potřebného humoru, dovede zvážnět a přetvořit často zcela prozaickým účelům určený materiál v díla, která nás vybízejí k zamyšlení a uvažování o věcech, na které v každodenním chvatu není čas.

Z široké palety znalců umění, kteří se vyjádřili k dílu Petra Hebera, lze vybrat PhDr. Jaroslava Wagnera. Ten uvedl: „Autor objektů se nikdy nezařadil do určitého proudu a nepřekračoval jeho hranice, ale naopak podněcuje svůj tvořivý neklid a vůli k experimentování. Jeho barvitá fantazie neúnavně zkoumá a vyhledává neobvyklé či zajímavé materiálové komponenty pro realizaci svým záměrů. Cit pro zvolený materiál, smysl pro jeho neobvyklost, brilantnost, jeho komponování spolu s tvůrčí nápaditostí daly vyniknout nejen komorním, ale i rozměrově větším dílům výrazného dekorativního zaměření. Jeho díla sahají od prostory a nadčasovosti až ke exkluzivitě s nádechem módnosti. Převládá přirozená hravost a zdobnost, i strohá designérská kázeň. Jinak ostatně ani nelze u díla umělce tvůrčí vitality, invence a obdivuhodné píle, jakým autor je, díla, které i v čase lidské a umělecké zralosti tvůrce zůstává otevřené a připravené znovu překonávat každou výzvu, která mu bude nabídnuta."

Co více dodat? Snad jen popřát příjemné chvíle s díly Petra Hebera a jeho rodiny.    (ph)