Pro jeho street folk byla akustika arkádového nádvoří akorát. Ostatně i samy arkády, odkud se tóny odrážely, jsou úžasné. Johny se svými hebjlaty a malou kytarou stoupnul doprostřed a s tóny si náležitě pohrával. Zabrnkal kousek a sešlápnul knoflík. Tím se mu to zabrnkané z reproduktoru ozývalo a on do toho hrál další akordy. Posluchači postávali, nebo posedávali v arkádách, vychutnávali si svoje pivo nebo kolu a do toho ty tóny.

V přestávce vyndal trsátko, které měl celou dobu v puse, ubalil si a kouřil. Za celou dobu ani slovo, proč taky? Kromě kytary byl dalším zvukem potlesk. Nic víc. Nebylo třeba. Po poslední cigaretě si všechno sbalil. Reprák, elektroniku, bágl, tu malou kytaru. A šel, nejspíš na socku. Český muzikant. Jedna složka jičínského svátku hudby. Jedna osmnáctina.

Nevím, jestli někdo obešel všech osmnáct. Bojím se, že se to nedá. Nedá proto, že tolik úžasných všelijakých různorodých vjemů jeden normální člověk nepobere. Je třeba vybírat. Každému, co jeho jest.

Do parku jsem toliko nahlédnul. Kapela žáků ZUŠ hrála nedávno na Propadáku. Ale v ulici Smiřických čp. 2 jsem poseděl. Káčko tu získalo úžasný prostor. Hrát pod pavlačí, či poslouchat na terase je zážitek. Brnkačka z K - klubu hraje příjemný country rock. Známé písničky, milý dívčí zpěv.

Na náměstí Der Šenster GOB. Škoda, že už poslední písnička. Kytarista byl bos. Dívka v černých šatech – úžasné housle. Válí. Nástroje si předávaly sóla, aby se pak sešly v impozantním finále. Těšilo, že patří k Lodžii a tam taky všechny pozvali.

Kdo ví, kde jsou v Jičíně lázně Hilarion? Ano, staré lázně v ulici B. Němcové. Takže je Svátek hudby pro mnohé i poznávačka. Psychedelic rock Sejkyho byl nářez. Zavřel se do přítmí vstupní chodby a tam duněl. Pro fajnšmekry, pro otrlé.

Pro proChora Tereza Pazderová v kavárně Don Cortéz. Folk. Jednak samozřejmě pěkná dlouhovlasatá dívka, jak ani jinak nemůže být. Písničky jemné, smysluplné. Kupodivu krátké. Tiché. Až nesmělost. Ta k dívce patří? Když se dozvídám, že Tereza studuje francouzštinu, ptám se na šanason. Že bych rád slyšel to francouzské mazlivé "r". Zarazí se. Jako by, že k tomu ještě nedozrála. Pak řekne: „Edith Piaf byla jen jedna." A balí si svou kytaru.

Svátek hudby není jen o muzice. Atak dojmů vzhledových, sluchových, hned tam, a zejména pak, doma, myšlenkových.
Bohumír Procházka