Nejprve během léta 1945 z montovaných přemístěných chat, které sloužily jako ubikace pro nasazené dělníky, vybudovali skauti v prostoru Zlámanin osadu, kterou nazvali Sopka. Tento název se později ujal i pro novopacké středisko Junáka.
Vzhledem k tomu, že osada v Sopce, a zvláště v zimních měsících pro ty nejmenší – světlušky a vlčata, byla příliš daleko, vznikl nápad vystavět klubovnu přímo ve městě. Skauti zjistili, že pro jejich klubovnu by bylo vhodné místo, na kterém by město dalo svolení k výstavbě. Jednalo se o lokalitu „starého tenisáku“ vedle železniční trati, kde jako pozůstatek předválečných tenisových kurtů zůstalo menší hřiště a směrem k nynějšímu dětskému hřišti zavážka. Skauti si okamžitě možnost postavení své klubovny vzali za své a za pomocí rodičů a přátel se pustili do výstavby s elánem, který dnes mohou pochopit jen ti dříve narození.

Konec války

Radost z konce války dodávala lidem sílu, chuť a obětavost do všeho nového. Většinou se nikdo neptal, co za to. Projekt vypracoval přítel skautů, architekt Bohuslav Vrabec a ostatní přípravu zajistila kancelář činovníka skautského střediska ing. Josefa Hykyše. Ještě před zimou vytěžila brigádnicky v Krkonoších skupina skautů potřebné množství dřevěné kulatiny, kterou nechali následně rozřezat na pile v Dolní Branné. Následnou zimu se skauti jednak věnovali opatřování stavebního materiálu, včetně starých cihel z bouraček, a jednak zajišťování financí na stavbu sbírkami od občanů. Mírná zima, podobná té letošní, která prakticky končila již v únoru, umožnila velmi brzy provádět výkopy pro základy a svážení materiálu na místo stavby. Pracovalo zde hodně skautů, od desetiletých, dnes již to jsou sedmdesátiletí senioři a seniorky, kteří museli být občas i od některých prací vyháněni. Základní kámen byl položen slavnostně za přítomnosti představitelů města a vedení Junáka.

Pamětnice

Paní Miluška Zívrová, za svobodna Adamcová, si po šedesáti letech vzpomněla na svoje slova, která pronesla, když byla pověřena poklepáním na základní kámen: “Poklepávám na základní kámen, který bude v základech naší skautské klubovny. Věřím, že Junák bude pevně stát při naší vlasti a bude pilně pomáhat všem, kteří nás budou potřebovat.“ Hrubá stavba byla zadána firmě bratří Hrnčířů. Zároveň pokračovaly velmi rychle práce v interiéru. Skauti byli překvapeni velice solidním přístupem místních živnostníků, kteří své řemeslné práce odevzdávali rychle a někdy i nezištně.
Po dokončení výstavby otevřeli skauti 1. července v sále klubovny výstavu propagující myšlenky a činnost skautingu. Jelikož probíhala v tuto dobu v prostoru nynějšího letního stadionu krajinská výstava Podkrkonošského kraje, hodně návštěvníků zavítalo i na výstavu do nového skautského domu.
V otevřené klubovně se konaly nejen skautské schůzky a další akce týkající se skautského života, ale skauti zde hráli pro veřejnost i loutkové divadlo. Bohužel ze své klubovny se pačtí skauti radovali jenom velice krátce.

Únor 1948

Za necelý rok přišel únorový převrat a s tím spojený i zákaz činnosti junácké organizace. Klubovna byla přejmenována na Pionýrský dům a zabral ji Svaz české mládeže. Později se jí dostalo jméno Dům dětí a mládeže. Aby nezbyly po skautech stopy, tak nápis na základním kameni „Junáci sobě“ nová organizace zamazala maltou a plastiku lilie skautského symbolu na severním průčelí budovy, který jako svůj dar vytvořil v omítce akademický sochař Ladislav Zívr, nechala odstranit.
Pamětní deska u vchodu do klubovny připomíná mučednickou smrt packého skauta Jiřího Gärtnera (Haryka) v plynové komoře koncentračního tábora v Osvětimi, ale také utrpení některých spoluobčanů v době německé okupace. V těsné blízkosti klubovny, v místě, kudy vede železniční trať, stával dům, kde se narodil 1803 skladatel staročeských polek František Matěj Hilmar. I tento slavný packý rodák má na severní stěně klubovny desku.

Návrat

Skauti se mohli vrátit do své klubovny, díky událostem Pražského jara až v roce 1968, ale bohužel pouze na necelý rok. Normalizace je opět z klubovny vyhnala. Věř me, že jejich návrat po sametové revoluci v roce 1989 bude již natrvalo.