V nich střídal roli herce s režisérem. Ve svých čtyřiadvaceti letech se dostal do Stavovského divadla, kde setrval do roku 1864. Ve vzpomínkách známých byl prý vnímán jako člověk s velkým talentem, který dokázal dokonale ztvárnit osudy jiných lidí. Po Stavovském přešel do Prozatímního divadla, v němž se dostal k pravděpodobně největšímu úspěchu své kariéry – byla mu svěřena role Jeníka v Prodané nevěstě, kterého se zhostil rovnou při její premiéře.

Vynikal rovněž jako operní pěvec. V roce 1878 v dosavadním působišti skončil, odešel i z Prahy a vrátil se zpět k venkovským scénám. S kočovnou společností zavítal do Vlachova Březí, kde se mu zalíbilo natolik, že se zde rozhodl zůstat.

Navzdory profesním úspěchům trávil stáří osamocen a jen s omezenými finančními prostředky. Podle zápisů místní spolkové kroniky kvůli tomu dokonce rozprodával rekvizity ze své výbavy. Na Šumavě, na níž se mu tolik zalíbilo, nakonec i zemřel, a to 22. dubna v roce 1906. ⋌(sar)