Pokladnu pořád nevidět. Není mnoho podobných setkání bez vstupného.

Muzika, divadlo, autorské čtení. Nebo jen posezení s kamarády a samozřejmě společné naladění nástrojů i hlasů. Prostě pohoda. Koná se na louce, i ve chlívě, bez ohledu na počasí i s ohledem na něj. Dodejme, že dětí neubývá. Kozí mejdan je rodinná záležitost. Děti mají rady zvířata, oslíci jsou tu přítulní. Spí se v autech, chlívě, hlavně na louce v postavených stanech i bez stanů. Jídlo koná se podle zásad zdravé výživy.

Připomeňme si kousek soboty. To je všude, že než zvukaři nachystají ty svoje dráty a mikrofony, trvá to dlouho. Ve stáji, chcete-li ve chlívě, má to svou pikantnost. Všichni tu jsou zvyklí, pijou si své pivo nebo limču a povídají a čekají. Než se nachystá kapela. Tahle jmenuje se Lemingway. Ale objevil se hoch s příčnou flétnou a sladil se s nimi. Takhle to v muzikantské branži chodí.

Přišli dva zájemci o autorskou četbu. Kytarista se zeptal na jméno, vyzval chvilku trpělivosti a pak přistavil mikrofon. Žádný problém. I punková generace s dlouhými vlasy má zájem o literaturu. Zazněla vlastní povídka proChorova o odchodu z tohoto světa a možná trochu dlouhá povídka Boba Hartmana. Čtenářka přiznala, že s podobným čtením jezdí po domovech seniorů.

Přiznejme i menší kiks. Litoměřické divadlo Sex kulomets nevydrželo a začalo svou hru o cestovatelích Hanzelkovi a Zikmundovi dřív, než skončilou autorské čtení. Alespoň měli diváci na výběr. Kombinace moderní techniky (počítač s předpřipravenými africkými zvuky) a několik starých židlí a kufr jako jeviště byla půvabná. „Improvizace je na tom to nejlepší, protože se bavíme hlavně my. Aby se bavil divák, je super,“ vysvětlili páni herci.

Pak jsem si vyfotil děti, jak se kamarádí s oslíky.  Pak se mě jedna parta zeptala, jestli mám zájem o punk. Když jsem vysvětlil, že jsem kvůli tomu přijel proti větru na kole z Jičína, sklapli.

Ale musel jsem odjet, abych dojel za světla.   Bohumír Procházka