Začalo se u obelisku na Gothardu. Krátce před jednou hodinou odpolední vše nasvědčovalo tomu, že zima nad srdci Hořických přeci jenom zvítězila. Lidé se totiž scházeli velmi pozvolna.

Ledový vítr
„Dost lidí letošní počasí asi odlákalo. Loni nás tu bylo více, tak dvě stovky. S tímhle tu hroznou zimu opravdu nevyženeme," pravil se špetkou zklamání lídr průvodu Pavel Frajt.

Nicméně během půlhodinky se sešla silná padesátka nadšenců, a tak se mohlo vyrazit. Procesí obešlo vrch Gothard a za zvuku hudebních nástrojů i štěkotu psů se pomalu rozrůstalo. Velmi brzy přesáhlo počet sta členů. Po krátké „povídací" přestávce v parku už mohlo mít základnu sto padesáti lidí.

„Vždyť je to přece jedno, kolik nás je a jaké je počasí. Hlavní je si to užít, popovídat si, zakouřit si cigárka a něco popít. Opečeme si buřty a možná se i někdo smočí v řece, až budeme vyhazovat Moranu," řekl jeden z přítomných, který nakonec nechtěl být jmenován.

Je pravdou, že zrovna do posledního jím zmiňovaného úkonu se v minus pěti stupních Celsia nikomu nechtělo.

Průvod posléze opustil Hořice a zamířil do kopcovitých lesů. Každý přítomný musel nasbírat trochu suchého dříví na podpal. Nejprve se opekly buřty a poté si plameny okusila paní zimy Morana. Skončila v řece.

Přestože někteří lidé se 45. jarního průvodu zúčastnili v maskách, bylo jich málo. „Já chápu, že se kvůli té zimě nikdo s maskami nechtěl babrat. Mně se také nechtělo, jenomže co by to bylo průvod bez masek? Kdybych šla v normálním oblečení, nebavilo by mě to," zhodnotila bodrá účastnice Lenka Holmanová. Někteří zkrátka tradice ctí více než jiní. Ale hlavní je zúčastnit se.