„Své vernisáže hodně spojuji s programem zaměřeným na pomoc Amazonii, konkrétně projektu Amazonie. Jedná se o spolupráci založeného občanského sdružení u nás v České republice (více informací na www.zivotpostaru.cz) s komunitou (rodinou Agustina Grefy) jihoamerických kičua indiánů, kteří jsou, mimo jiné, potomky Inků. Syna Agustina, „táty" (hlavy rodiny) jak mu říkají doma, a šamana, jsem poznala tady u nás v Čechách. Setkání s tak charizmatickou bytostí, plnou lásky, se snad ani dost dobře nedá přetvořit do slov. Stejně jako Agustina jsem poznala i Tomáše Macha, který Agustinovi zde v ČR hodně pomáhal. Seznámila jsem se i s projektem Amazonie, který byl přednášen samotným Agustinem i v Jičíně na podzim roku 2012.

To, co maluji, je spojené se sférami bytí v nás a kolem nás, smyslem naší existence; tvůrčí síla je obsažená v každém z nás, podpořená silou naší planety Země, elementárních bytostí…

Na začátku vernisáže mne pan Václav Horák, ředitel muzea, představil jako maminku na mateřské dovolené, před tím sociální pracovnici v Domově důchodců Mlázovice, a poté mi předal slovo . A protože název výstavy je Duše v obrazech, zaměřila jsem se právě na pojem a význam lidské duše, naší planety i vesmíru, …vše je spojené. Duše je druh oživující energie, která je obdařená pamětí našich existencí, ale i vztahů a programů našich předků. Duše je prostředníkem mezi tělem a duchem; ať si tento vztah každý nazve tak, jak mu nejlépe vyhovuje.

Soulad s planetou

Duši má i naše planeta a my jako tvůrci bychom měli činit v souladu s ní. Hovořila jsem o rasách, kde každá z ras vládne určitým elementem. Černá rasa – voda, žlutá rasa – vzduch, rudá rasa – půda (země), bílá rasa – oheň. Oheň je transformace a na nás v současné době záleží, ke které straně se ona transformace může ubírat. Bílí lidé hodně přispěli k narušení rovnováhy, např. i k likvidaci většiny deštných pralesů. ¨Ano, dochází v přírodě k přirozenému cyklu požárů, ale to si naše planeta zvládne, koneckonců v některých částech světa by bez přírodou řízeného požáru nevyrostla nová vegetace.

Narušením rovnováhy mám na mysli drancování pralesa těžbou zlata, ropy, či dalších nerostů, dále velké znečištění vody, vysychání vedlejších říčních koryt, s následkem vyhynutí endemických rostlin a živočichů, na kterých je závislý život indiánů, a samozřejmě ničení kultury tamních obyvatel.
Tomáš Mach vyprávěl, jak se indiánské děti mění díky vpádu civilizace do pralesa. Najednou závidí, chtějí vlastnit… To přerušuje jejich kořeny souladu soužití s přírodou, začínají vidět krátkodobě, jakoby se jich následky jejich počínání neměly týkat. Prodají kus svého pozemku za „babku"(nějaké společnosti, která jej vykácí), protože se v našem tržním světě neumí orientovat, a koupí si věc, která za rok nemusí fungovat.

Jenom cítím, že i když se nám situace někde na druhé straně Země jeví jako dost vzdálená, přesto nás může svým neblahým dopadem rychle dostihnout. Ráda bych nezapomněla na potomky našich dětí, kterým tu necháme náš odkaz, a jak říká převzatě Jarda Dušek, nejlepší civilizace je ta, po které nezbude nic. Tím nic je na mysli žádné harampádí, ale čistý stůl.

Ještě k odkazu, projektu Amazonie: v muzeu je malinká kasička, kam návštěvníci mohou přispět na záchranu stromů, vše je opravdu dobře ošetřeno, viz již uvedené webové stránky.

Vliv hudby

Ale zpět k obrazům; většinou to, co tvořím, je pod vlivem hudby, kdy vystoupí obraz, který namaluji. Je to nádherná meditace, kde neplatí čas, a je spojením s bytostmi tohoto i jiných světů. Pro mne je to výuka, krásná a velmi laskavá, ale protože je zkušenost každého z nás nepřenosná, dá se o tom těžko mluvit. Proto říkám – ať ti, kteří se na obrazy dívají, nechávají pocity volně proudit přes sebe a vnímají tak, jak jim jejich srdce i duše dovolí. Koneckonců naše podvědomí jsou spojená a představy někdy bývají velmi podobné."

Tak to vidí Gábina Čapounová, a nezapomíná poděkovat za zelený čaj a kávu, ke které na vernisáž upekla pár koláčků s tvarohem, povidly a mákem. Výstava je přístupná do 13. dubna v úterý až pátek od 9 do 12 a od 13 do 16 hodin.